Baiting je jednoduchá technika, která spočívá v tom, že útočník nastraží přenosné paměťové médium, které představuje de facto návnadu (bait) na určitém místě, kde jej najde oběť a ta z něj pak spustí škodlivý kód.

Kreativita a drzost útočníků v tomto směru nezná mezí. Pojďme se společně podívat některé scénáře útoku.

V minulém dílu jste měli možnost se seznámit s fenoménem kreativní řízení rizik.

Nyní se zaměříme na nejčastěji používané techniky kreativního řízení rizik a to ve všech jeho fázích. Když se podíváme na to, jak řízení rizik v organizacích probíhá a z jakých fází se celý proces řízení rizik skládá, poměrně snadno identifikujeme oblasti, kde lze vyvíjet ve větší či menší míře nějakou kreativitu, která se může projevit a zpravidla se projeví:

Cloudy jsou v zásadě homogenní prostředí, které útočník může předem detailně prozkoumat, důkladně otestovat a najít v nich zranitelnosti, kterých může následně zneužít.

Jednoduše si zaplatí a dočasně se stane klientem Microsoftu, Googlu, Amazonu nebo nějaké jiné organizace provozující cloud a vyžádá si bezpečností politiky, standardy, příručky a vůbec veškerou dokumentaci a tu i dostane.

Analýza rizik by měla poskytnout pokud možno co nejobjektivnější pohled na rizika, kterým je organizace vystavena.

Ovšem stejně jako v oblasti účetnictví, jehož cílem je poskytnout věrný a pravdivý obraz „true and fair view“ o stavu hospodaření, se můžeme setkat s tzv. kreativním účetnictvím (creative accounting), tak i v oblasti řízení rizik se můžeme setkat s něčím, co by se dalo s jistou nadsázkou nazvat kreativním řízením rizik (creative risk management).

V boji s phishingem soustavně prohráváme a nic na tom nemění ani probíhající bezpečnostní osvěta zaměstnanců.

Snažíme se dostat pod kontrolu rozhodování zaměstnance, které on sám má pod kontrolou jen v jednotkách procent, protože ve většině případů jej zcela ovládají emoce.

Za správně formulovanou vizí, která má často podobu jen jedné jediné věty, jsou často desítky hodin práce.

A rozdíl mezi vhodně a nevhodně formulovanou vizí pak může činit i několik desítek procent ročního zisku, neboť bez provedení odpovídajícího výzkumu zainteresovaných stran a zhodnocení možných dopadů veřejně prezentované vize na danou organizaci není možné danou vizi formulovat.

Můžete argumentovat dosažením obchodních cílů, mandatorními požadavky anebo odstrašujícími případy.

Co to znamená a jaká jsou úskalí této argumentace, o tom si přečtete v tomto článku.

Na trhu je spousta nástrojů, které slouží k analýze rizik, a mnohé z nich jsou k dispozici i zdarma.

Neznám však bohužel takový nástroj, který by byl ihned po instalaci nebo spuštění okamžitě použitelný a umožňoval vše, co bych si představoval.

Víte, kolik organizací se v minulém roce stalo obětí nějakého toho kybernetického útoku?

Jistěže ne a vlastně ani nemůžete. Skutečný počet organizací, které se staly obětí nějakého kybernetického útoku, se nejspíš ani nikdy nedozvíte, protože žádné veřejné statistiky neexistují. Ale vězte, že jich je mnohonásobně více, než se uvádí.

Pro mnoho lidí je kybernetická válka stále něco neuchopitelného a nepochopitelného. Když se v těchto dnech objevila informace o úspěšném útoku na FireEye, tak mě jako první napadlo, kteří jejich nestátní klienti to také odnesou.

Možná se ptáte, co má soukromá firma společného s kybernetickou válkou? Pokud se jakýkoliv subjekt zaplete, byť i jen do rozkrývání státních kyber útoků, musí vždy očekávat, že i on se stane cílem.