V poslední době lze zaznamenat zvýšený počet útoků na zaměstnance organizací, které svou komunikaci přesunuly do O365.

Ostatně Microsoft se stal díky O365 nejoblíbenější značkou mezi útočníky, kteří sázejí na phishing, a není se čemu divit, když počet firem a uživatelů v O365 roste raketovým tempem a útočník pak může ze zkompromitovaného účtu zaútočit prakticky na kohokoliv.

Je žádoucí, aby byl systém, který je součástí kritické informační infrastruktury státu provozován v public cloudu umístěném kdesi ve světě, tedy mimo území České republiky?

Odpověď kompetentních orgánů se teď zatím nese v duchu, pokud to bude zabezpečeno stejně, jako kdyby to bylo v datovém centru v ČR, tak s tím nemáme problém. Což o to, ono to možná bude zabezpečeno v některých případech i lépe, jenže problém je někde zcela jinde.

Konkurenční zpravodajství (Competetive Intelligence, zkr. CI) je součástí Business Intelligence, zkr. BI.

CI se zabývá systematickým a etickým vyhledáváním a získáváním relevantních informací o konkurenci, a jejich následnou analýzou, syntézou a distribucí těchto informací příjemcům z řad managementu.

Dnes si již asi nikdo z nás nedokáže představit život bez moderních technologií, které před několika desítkami let patřily pouze do světa fantazie.

Mobily, karty, tablety a další technická zařízení změnily náš život více, než si asi sami přiznáváme. Postupně se jim přizpůsobujeme a využíváme možné i nemožné, co aktuální nabídka přináší.

Dle Mary T. Franz z Enterprise Knowledge Partners je zde patrný určitý vzorec chování rozpoznatelný i napříč odvětvími.

Po hacku nebo úniku informací se zvýší rozpočet na bezpečnost, implementují se příslušná opatření, a když už jsou všechna opatření zavedena, tak se opět rozpočet na bezpečnost drasticky sníží.

V tomto příspěvku se dozvíte, jaké formy dezinformací se běžně používají.

Jedná se především o filtrování informací, šíření negativních dezinformací, sdělení informací jen v náznacích, šíření svaté pravdy a pak něco, jako Protokoly sionských mudrců. V zásadě ale platí, že lež se musí podobat pravdě, aby byla úspěšná.

Je zřejmé, že v okamžiku, kdy jsme zahlceni tisíci zranitelnostmi ročně, tak není možné najednou odstranit úplně všechny, a je nutné se zaměřit jen na některé z nich.

Při řízení technických zranitelností však platí jisté zákonitosti. Ty byly formulovány již v roce 2004 společností Qualys na základě dat získaných od zákazníků používajících jejich skener zranitelností. Tyto zákonitosti jsou známy pod názvem „The Laws of Vulnerabilities“ neboli „Zákony zranitelností“.

Inherentní riziko bývá nejčastěji definováno jako riziko bez implementace příslušných opatření.

Problém je však v tom, že v okamžiku, kdy budete výši rizika stanovovat bez ohledu na stávající opatření, tak vám zcela nesmyslně vzroste pravděpodobnost hrozby a spolu s ní i dopad.

Common Weakness Risk Analysis Framework, zkr. CWRAF spravovaný organizací MITRE by měl umožňovat hodnocení závažnosti slabin s ohledem na to, v jakém odvětví daná organizace působí a za jakým účelem daný produkt obsahující slabinu používá.

CWRAF nám pomáhá stanovit hodnotu tzv. technického dopadu (Technical Impact, zkr. TI), který je jedním z klíčových faktorů používaným v hodnocení slabin CWE dle CWSS.

Když jsem načal v předchozím článku problematiku penetračních testů v otázce (zne)užívání jejich výsledků, bylo to jako říct B ale neříct A, … takže ještě pár vět k tomu A, tj. k čemu by penetrační testy měly být a jak by měly být provedeny.

Penetrační test je dost často omezen jen na jeden konkrétní systém a jsou dány jasné hranice systému, které tester nesmí překročit.