Je zřejmé, že i roboti budou dělat chyby a bude docházet ke škodám, stejně jako tomu je v případě lidských operátorů. Kdo však ponese odpovědnost?

Aby to nebylo tak jednoduché, tak podle současného právního řádu odpovědnost za škodu způsobenou věcí nese její uživatel, a pokud jej nelze určit, tak vlastník věci. Zároveň však platí, že pokud je škoda způsobena vadou výrobku, tak pak za ni odpovídá její výrobce. Všichni ale víme, jak je tomu u SW, a jak v takových případech rozhoduje soud, že.

NÚKIB včera vydal metodický pokyn k varování před kybernetickou bezpečnostní hrozbou v podobě produktů čínských společností Huawei a ZTE.

Tuto hrozbu NÚKIB hodnotí v souladu s metodikou uvedenou ve VoKB jako velmi pravděpodobnou až více méně jistou, tedy hrozbu kritickou, kdy předpokládaná realizace hrozby je častější než jednou za měsíc.

Ať už tomu budeme říkat kontejnerizace, sandboxing nebo také izolace aplikací, tak jde o to, že každá aplikace by měla běžet pod svým vlastním neprivilegovaným účtem, který má jen omezený přístup k souborovému systému.

To, v čem se od sebe jednotlivá řešení liší, je, jak bezpečné je samotné řešení starající se o onu izolaci.

NÚKIB varuje před produkty Huawei a ZTE. Existuje totiž vážná obava, že by produkty těchto společností mohly obsahovat backdoory, kterých by mohlo být vzdáleně zneužito a ve výsledku by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti a poškození zájmů ČR.

To, že NÚKIB varuje, je naprosto v pořádku, je však otázka, zda to varování nemělo přijít už mnohem dříve a být mnohem konkrétnější. NÚKIB ve svém  odůvodnění totiž uvádí, že:

Opět se nám blíží konec roku a nastává čas se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jaký ten rok 2018 vlastně byl a především jaké hrozby můžeme očekávat v roce 2019.

Předpověď pro rok 2018 se nám opět bezezbytku naplnila, realita pak byla v mnoha ohledech dokonce ještě horší.

Občas se setkávám s případy, kdy mám docela problém se rozhodnout, jaký že to atribut informační bezpečnosti byl vlastně narušen.

A nejsem jistě sám, koho tento problém trápí. Ostatně již v roce 1998 se jím zabýval i jistý Donn B. Parker.

Titul certifikovaný manažer informační bezpečnosti (Certified Information Security Manager, zkr. CISM) je titul, který uděluje organizace ISACA tomu kandidátovi, který úspěšně absolvuje zkoušku a splní i další podmínky.

Pokud se rozhodnete tento proces podstoupit, tak se nejprve musíte zaregistrovat u organizace ISACA a poté si zvolit, kde a kdy budete zkoušku skládat.

S regulatorními požadavky lze v zásadě pracovat jako s jakýmkoliv jiným rizikem.

Jednoduše stačí porovnat celkové náklady na zavedení a provoz příslušného bezpečnostního opatření na jedné straně a výši případné pokuty vyplývající z jeho nedodržení na straně druhé.

Common Weakness Scoring System, zkr. CWSS, by měl umožnit hodnocení slabin bez ohledu na to, v jakém produktu byla daná slabina nalezena a následně je mezi sebou porovnat.

Ovšem pozor, nepleťte si CWSS se systémem CVSS používaným pro hodnocení zranitelností.

Cílem tohoto příspěvku je popsat, jak čelit APT útokům, především jak jim předcházet, jak je detekovat, jak se bránit, a jak postupovat v případě napadení.

Jestliže jsem v minulém příspěvku věnovanému popisu jednotlivých fází APT uvedl, že v první fázi, kdy dochází ke zjišťování informací a přípravě tohoto útoku, toho organizace nemůže mnoho dělat, tak bych chtěl nyní prohlásit, že už v této fázi jej lze detekovat a reagovat na něj.