V minulém dílu jsme si definovali zásadní problém a to kybernetický útok přicházející z jiného státu.

V tomto příspěvku se podíváme, jak by mohla ČR, a potažmo i jakákoliv jiná malá otevřená ekonomika na tento kybernetický útok reagovat.

Vishing, voice phishing nebo prostě phishing přes telefon je technika používaná v rámci sociálního inženýrství, kdy se útočník snaží druhou osobu přimět k poskytnutí informace anebo provedení určité akce.

Dle posledního výzkumu skutečné úrovně kybernetické bezpečnosti v organizacích v ČR se s vishingem během roku setkala témě třetina organizací a pětina se s ním setkala dokonce i opakovaně.

V tomto příspěvku se podíváme na některé obecné problémy spojené s operacemi v kyberprostoru.

Budeme předpokládat, že kybernetický útok přichází z jiného státu, a že je veden na naše systémy anebo se to tak alespoň jeví.

Minule jsme si ukázali, že data-at-rest šifrování není všespásné, a že naopak jen mitiguje rizika, která nejsou až tak pravděpodobná.

V praxi jsem se setkal s tím, že uživatelé jsou přesvědčení, že jejich data v AWS, SalesForce, GCP,.. jsou šifrována jejich klíčem a poskytovatel tedy k datům nemá přístup, což je zásadní omyl.

Fyzická bezpečnost datacenter, ve kterých jsou cloudy provozovány bývá zpravidla na velmi vysoké úrovni. Občas sice nějaké lehne popelem, ale jsou zde mnohém větší rizika, např. únik informací.

To se řeší řízením přístupu a šifrováním. Šifrování je vůbec takové magické slovo. Šifrují zločinci, agenti ve filmech, a spousta dalších institucí a poskytovatelů. A na ty se podíváme. Když je něco šifrované, tak je to přeci zabezpečené nejlépe, jak to jde. Opravdu?

Dali data do cloudu, a teď je tam skutečně mají, ve velkém mraku kouře, do kterého se tato data rychle přetransformovala.

K požáru došlo ve středu 10. 03. 2021 v 00:47  v datacentru v budově Alsace Tourisme SBG2 ve Štrasburku. Krátce na to se objevila zpráva na Twitru: SBG2 just gone. SBG1 damaged. SBG3 at risk. SBG4 safe. Customers told to activate DR plans.

Baiting je jednoduchá technika, která spočívá v tom, že útočník nastraží přenosné paměťové médium, které představuje de facto návnadu (bait) na určitém místě, kde jej najde oběť a ta z něj pak spustí škodlivý kód.

Kreativita a drzost útočníků v tomto směru nezná mezí. Pojďme se společně podívat některé scénáře útoku.

Cloudy jsou v zásadě homogenní prostředí, které útočník může předem detailně prozkoumat, důkladně otestovat a najít v nich zranitelnosti, kterých může následně zneužít.

Jednoduše si zaplatí a dočasně se stane klientem Microsoftu, Googlu, Amazonu nebo nějaké jiné organizace provozující cloud a vyžádá si bezpečností politiky, standardy, příručky a vůbec veškerou dokumentaci a tu i dostane.

V boji s phishingem soustavně prohráváme a nic na tom nemění ani probíhající bezpečnostní osvěta zaměstnanců.

Snažíme se dostat pod kontrolu rozhodování zaměstnance, které on sám má pod kontrolou jen v jednotkách procent, protože ve většině případů jej zcela ovládají emoce.

Můžete argumentovat dosažením obchodních cílů, mandatorními požadavky anebo odstrašujícími případy.

Co to znamená a jaká jsou úskalí této argumentace, o tom si přečtete v tomto článku.