Tento příspěvek se zabývá vztahem mezi řízením rizik a řízením kontinuity podnikání.

V prvé řadě je třeba uvést, že rizika řídíme proto, abychom zajistili kontinuitu podnikání a tedy i naplnění mise a vize organizace a úspěšně překonali nejrůznější havárie, ke kterým může dojít v důsledku selhání jednotlivce, působení vyšší moci anebo kybernetického útoku.

Metodika Open Factor Analysis of Information Risk, zkr. Open FAIR poskytuje návod, jak provést analýzu informačních rizik, nic víc od ní ale nečekejte.

Na řízení rizik v celém jejich životním cyklu jsou tady jiné, vhodnější metodiky, např. M_o_R, takže jestliže proces řízení rizik ve vaší organizaci zavedený ještě nemáte, začněte nejdříve s ním, než vám začne management řídit rizika kreativně.

Akceptace rizika je formální proces, při kterém management vyjadřuje svůj záměr dané riziko vědomě podstoupit.

Management zpravidla ochotně akceptuje nízká rizika, tj. rizika s nízkým dopadem a nízkou pravděpodobností hrozby. Ovšem nemusí tomu tak být vždy.

V minulém příspěvku jsem zmínil top-down a bottom-up přístup, a na ten se nyní zaměříme.

Top-down přístup začíná tím, že si expertní tým klade otázku, co by organizaci mohlo zabránit v dosahování mise a vize. Bottom-up přístup zase vychází z identifikace aktiv, hrozeb, zranitelností a opatření, kdy si expertní tým klade otázku, jaká hrozba by mohla zneužít určité zranitelnosti a narušit důvěrnost, integritu anebo dostupnost aktiv.

Žádný standard exaktně nedefinuje, jak by se mělo k identifikaci rizik přistoupit a jaké metody použít.

Jistě, nejprve je nutné stanovit kontext a definovat hranice analýzy, a potom přistoupit k identifikaci samotných rizik, ale jak?

Pokud jde o popis rizika, tak se zpravidla nikde nedočtete, jak by mělo být takové riziko vlastně popsáno.

Když nahlédneme do registrů rizik, které mnohé organizace vytváří, tak v nich najdeme rizika zapsaná mnoha různými způsoby a to často i v rámci jedné organizace.

V tomto dílu se podíváme na to, zda máme vůbec nějaké možnosti, jak s kreativním řízení rizik bojovat.

Nebude to vůbec jednoduché. V prvé řadě musíte získat jasnou podporu ze strany vrcholového managementu a ten musí usilovat o to, aby se řízení rizik stalo nedílnou součástí všech podnikových procesů a všechna rizika se objevila v registru rizik.

V minulém dílu jsem psal o tom, jaké techniky jsou používány v rámci kreativního řízení rizik.

Pokud jste si kladli otázku, jak jsou tyto techniky v reálné praxi používány, tak tomu se budu věnovat právě v tom příspěvku.

V minulém dílu jste měli možnost se seznámit s fenoménem kreativní řízení rizik.

Nyní se zaměříme na nejčastěji používané techniky kreativního řízení rizik a to ve všech jeho fázích. Když se podíváme na to, jak řízení rizik v organizacích probíhá a z jakých fází se celý proces řízení rizik skládá, poměrně snadno identifikujeme oblasti, kde lze vyvíjet ve větší či menší míře nějakou kreativitu, která se může projevit a zpravidla se projeví:

Analýza rizik by měla poskytnout pokud možno co nejobjektivnější pohled na rizika, kterým je organizace vystavena.

Ovšem stejně jako v oblasti účetnictví, jehož cílem je poskytnout věrný a pravdivý obraz „true and fair view“ o stavu hospodaření, se můžeme setkat s tzv. kreativním účetnictvím (creative accounting), tak i v oblasti řízení rizik se můžeme setkat s něčím, co by se dalo s jistou nadsázkou nazvat kreativním řízením rizik (creative risk management).