TIBER-EU (Threat Intelligence-Based Ethical Red Teaming) je rámec vyvinutý Evropskou centrální bankou (ECB) pro testování kybernetické odolnosti finančních institucí.

Jde o specifický typ testování na základě hrozeb (Threat-Led Penetration Testing, TLPT), kdy dochází simulaci reálných kybernetických útoků na organizace s  využitím TTP (Tactics, Techniques, and Procedures) používaných reálnými útočníky.

Průměrný breach life cycle v roce 2024 nám poklesl na 258 dnů, což je nejnižší hodnota za posledních sedm let. Ale není důvod kvůli tomu jásat.

Tato hodnota zahrnuje průměrně 204 dnů na identifikaci útoku a 54 dnů na jeho částečné řešení. Nicméně, a teď čtěte pozorně, plné zotavení organizaci často trvá mnohem déle.

Přichází konec roku a tak opět nastává čas se zamyslet nad tím, jakým kybernetickým hrozbám budeme čelit v průběhu roku 2025.

Vzhledem k pokročilejším bezpečnostním řešením se budeme stále častěji setkávat s vícefázovými a déle trvajícími útoky, které budou mít větší šanci uniknout pokročilým detekcím.

Snaha o atribuci útočníka v kyberprostoru je tady již od jeho samého počátku, ovšem ne vždy se nám to daří a ne vždy je možné bez jakékoliv pochybnosti formulovat jednoznačný závěr.

K identifikaci APT útoku resp. APT skupiny, která za ním stojí lze použít MITRE ATT&CK, Lockheed Martin’s Cyber Kill Chain nebo Diamond Model. Z použitých taktik, technik a postupů, zkr. TTPs. lze usuzovat, o koho by se mohlo jednat, resp. pro koho je takové chování typické.

Zapomeňme na cibuli jako model vícevrstvé bezpečnosti, neboť je to v pravdě nejméně vhodný příklad.

Pokud se chceme skutečně inspirovat přírodou, a hledat nějaké paralely, tak bychom měli upřít naši pozornost na mnohem zajímavější a pro tento účel i vhodnější plodiny, např. takový kokosový ořech rostoucí na kokosové palmě, který vám jako víceletá rostlina, může v případě péče nést plody i po mnoho let.

Nyní si vysvětleme, proč jsou příklady metrik, které jsme si uvedli minulém dílu, naprosto nevhodné.

Množství zachycených síťových skenů, pokusů o zneužití zranitelností, e-mailů se škodlivým kódem, bezpečnostních incidentů nebo zranitelných systémů poukazuje na jediné. Že jste schopni to detekovat, ale naprosto nic to nevypovídá o úrovni vaší bezpečnosti.

Průměrný breach life cycle je stále 277 dnů, přičemž 204 dnů se útočník pohyboval bez povšimnutí v prostředí organizace a na vypořádání se s incidentem pak organizace potřebovala 73 dnů.

Nejčastěji dochází k úniku osobních údajů klientů a zaměstnanců a duševního vlastnictví, které se prodávají od cca 140 do 180 USD za kus.

Přichází konec roku a tak opět nastává čas se zamyslet nad tím, jakým kybernetickým hrozbám budeme čelit v průběhu roku 2024.

Zásadně se nám změní krajina hrozeb, především v důsledku dalšího rozvoje AI, větší dostupností škodlivého kódu a zranitelností nultého dne. Ty již nebudou střeženy tak jako dosud. Noví hráči na trhu je budou poskytovat každému, kdo zaplatí a dostanou se tak více i k nestátním aktérům, kteří nebudou váhat je použít.

Při tvorbě bezpečnostních metrik je vhodné nahlédnout do mezinárodních standardů, norem a frameworků, které jasně uvádí, jaké požadavky by bezpečnostní metriky měly splňovat.

I když i tady je třeba si dávat pozor, protože i v nich lze narazit na příklady bezpečnostních metrik, které také nejsou úplně ideální.

DDoS útoky zpravidla trvají několik hodin, výjimečně i několik dnů. A některé organizace se s nimi setkávají i opakovaně.

Následky DDoS útoků mohou být různé. Na internetu jsou nejčastěji uváděny děsivé scénáře, které se shodují snad jedině v tom, že škody rostou s délkou trvání útoku. Ale kolik že ty DDoS útoky organizace skutečně stojí, se nikde nedočteme.