V asymetrické kryptografii se obvykle rozlišují dva základní účely. Prvním je zajištění autenticity a integrity dat, typicky prostřednictvím elektronického podpisu. Druhým je bezpečné ustanovení sdíleného tajemství mezi dvěma stranami, které se dosud na žádném společném klíči nedomluvily, avšak potřebují následně chránit svou komunikaci symetrickým šifrováním.

Právě tento druhý účel je pro praktické fungování dnešního internetu zásadní.

Na první pohled tento návod jak prioritizovat systémy, u kterých by se měla řešit migrace na postkvantovou kryptografii, vypadá celkem rozumně.

V dokumentu „Prioritising Post-Quantum Cryptography Migration Activities in Financial Services“ uvádějí autoři celkem jednoduchý postup: spočítat dvě skóre (Quantum Risk Score a Migration Time Score) a podle jejich kombinace pak rozdělit systémy do třech kategorií. Jenže jej rozhodně nemohu doporučit. Ptáte se proč? Tak čtěte dál.

Při vývoji programů využívajících kryptografii je důležité dodržovat několik základních principů.

Mezi ty nejdůležitější patří například používat doporučené algoritmy s vhodnými parametry a pro účely, pro které byly stvořeny, nebo neimplementovat samotné kryptografické algoritmy, ale použít některou z dostupných kryptografických knihoven (princip „Don’t roll your own crypto“ – „Nenasazuj vlastní kryptografii“).

Vznik a rozšíření nového kryptografického algoritmu je běh na velmi dlouhou trať plný těžkých překážek.

Doba od vymyšlení algoritmu, přes jeho vývoj, pečlivé testování, standardizaci, implementaci v běžných kryptografických knihovnách, počátek praktického užívání, až po rozšíření mezi širokou veřejnost, se neměří v měsících, ale v letech, a zpravidla ve dvouciferných číslech.

Kvantové počítače představují naprosto zásadní hrozbu pro současnou kryptografii.

Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že žádné veřejně známé kvantové počítače zatím nedosahují a ani se zdaleka neblíží úrovni potřebné k prolomení současné kryptografie.