Minule jsme si ukázali, že data-at-rest šifrování není všespásné, a že naopak jen mitiguje rizika, která nejsou až tak pravděpodobná.

V praxi jsem se setkal s tím, že uživatelé jsou přesvědčení, že jejich data v AWS, SalesForce, GCP,.. jsou šifrována jejich klíčem a poskytovatel tedy k datům nemá přístup, což je zásadní omyl.

Fyzická bezpečnost datacenter, ve kterých jsou cloudy provozovány bývá zpravidla na velmi vysoké úrovni. Občas sice nějaké lehne popelem, ale jsou zde mnohém větší rizika, např. únik informací.

To se řeší řízením přístupu a šifrováním. Šifrování je vůbec takové magické slovo. Šifrují zločinci, agenti ve filmech, a spousta dalších institucí a poskytovatelů. A na ty se podíváme. Když je něco šifrované, tak je to přeci zabezpečené nejlépe, jak to jde. Opravdu?

Dali data do cloudu, a teď je tam skutečně mají, ve velkém mraku kouře, do kterého se tato data rychle přetransformovala.

K požáru došlo ve středu 10. 03. 2021 v 00:47  v datacentru v budově Alsace Tourisme SBG2 ve Štrasburku. Krátce na to se objevila zpráva na Twitru: SBG2 just gone. SBG1 damaged. SBG3 at risk. SBG4 safe. Customers told to activate DR plans.

Cloudy jsou v zásadě homogenní prostředí, které útočník může předem detailně prozkoumat, důkladně otestovat a najít v nich zranitelnosti, kterých může následně zneužít.

Jednoduše si zaplatí a dočasně se stane klientem Microsoftu, Googlu, Amazonu nebo nějaké jiné organizace provozující cloud a vyžádá si bezpečností politiky, standardy, příručky a vůbec veškerou dokumentaci a tu i dostane.

Trendem posledních let je přesouvat data i celé informační systémy do cloudů.

A pokud tento trend bude pokračovat i nadále, lze očekávat, že většina firem do několika málo let přesune svá data a systémy do cloudu, a můžeme hádat jen jednou, že to bude ten největší a nejlacinější.

Opět můžeme zaznamenat další významný trend co do cíle útoku ransomware. Ten kromě desktopů, mobilů a serverů napadá nyní i celé cloudy.

Stále více ransomware útoků je vedeno na cloudy využívaných ze strany firem, protože tam útočníci očekávají větší příjmy než od běžných uživatelů PC, kterým zašifrovali jejich osobní data.

Je žádoucí, aby byl systém, který je součástí kritické informační infrastruktury státu provozován v public cloudu umístěném kdesi ve světě, tedy mimo území České republiky?

Odpověď kompetentních orgánů se teď zatím nese v duchu, pokud to bude zabezpečeno stejně, jako kdyby to bylo v datovém centru v ČR, tak s tím nemáme problém. Což o to, ono to možná bude zabezpečeno v některých případech i lépe, jenže problém je někde zcela jinde.

Má cloud computing budoucnost nebo se jedná jen o další bublinu, která brzy splaskne?

Skutečnost je taková, že s každým prodaným zařízením připojeným do internetu (a je zcela jedno, zda se jedná o klasický počítač, notebook, ultrabook, netbook, tablet, smartphone nebo e-book), které přistupuje k datům, jež jsou uloženy někde v cloudu, roste požadavek na zdroje, které cloud poskytuje, především již zmiňovaný diskový prostor a s tím související schopnost obsloužit odpovídající množství uživatelů.

Cloud computing bezesporu vede k úspoře nákladů, ale je třeba se bavit i o rizicích, která vyplývají ze samé podstaty této služby.

A pokud máme hovořit o rizicích, která na nás v cloudu číhají, musíme provést analýzu rizik. A začít bychom měli jak jinak než identifikací a kvantifikací aktiv. V tomto případě budeme za aktiva považovat data, která klient (Cloud Subscriber, zkr. CS) poskytovateli cloudu (Cloud Provider, zkr. CP) svěřuje.

V tomto příspěvku se již nebudeme věnovat popisu toho, co je to cloud, neboť tomu již byl věnován příspěvek nazvaný cloud computing.

Jistě jste zaznamenali, že některé firmy, které dříve měly svá data uložena ve veřejném cloudu, začínají tato data přesouvat do privátního cloudu, neboť jsou si vědomy rizik, která jsou s veřejnými cloudy spojena. Určitě jste si také všimli, že mnohé firmy, které o přesunutí svých dat a aplikací do veřejného cloudu uvažují, se nejprve snaží vybudovat svůj vlastní privátní cloud.