Můžete si vybrat. Rudě zářící pole risk matice, jedno číslo vyjadřující roční ztrátu v korunách anebo smyslné ladné křivky slibující vědeckou přesnost.

Asi už tušíte, že je řeč o kvalitativním, semikvantitativním a kvantitativním přístupu k analýze rizik. Rozdíl mezi jednotlivými přístupy je ale mnohem větší, než si většina lidí připouští. A bohužel právě na tom často stojí nebo padá správné rozhodnutí managementu o investicích do informační bezpečnosti.

Obrana 21. století se nevede jen tanky, letouny a raketovými systémy, ale i v kyberprostoru, prostřednictvím dronů, umělé inteligence a informační války.

Jenže právě v těchto oblastech má ČR dlouhodobý deficit a závislost na zahraničních technologiích ji činí zranitelnou.

Během léta se riskařilo a kvantovalo jak v Bruselu, tak i na Slovensku. A trochu nečekaně vznikl revoluční metodický/podpůrný materiál právě na východ od nás.

Během horkých letních dní vzniklo v okruhu států EU hned několik materiálů zajímavých pro analytiky, specialisty a manažery, kteří se budou v souvislosti s NIS 2 zabývat kybernetickými riziky. Pozastavme se u dvou z nich. Důvodem výběru je „oficiální“ punc jednoho a až revoluční vyznění druhého.

Když přijde řeč na praktický výpočet rizika bez chytrých pomůcek, všichni logicky sahají po známém vzorci: R = likelihood × impact. Jenže v pojmu „likelihood“ může být zakopaný pes.

Jedni oním pojmem myslí klasickou pravděpodobnost, druzí zase frekvenci výskytu události, typicky za nějaké časové období (ARO — Annualized Rate of Occurrence, jinak bychom asi mohli říci i míra výskytu v jednom roce). Dokonce i norma ISO připouští oboje.

O problematickém postavení CISO v hierarchii organizace jsem naposledy psal zde.

Otázka je, zda se od té doby něco změnilo. Nic zásadního, ale k určitým změnám přesto došlo, dochází a bude i nadále na této pozici docházet.

Bezpečnostní firmy a média se v posledních měsících předhánějí, kdo silněji varuje před „novými“ technikami zvanými ClickFix a FileFix.

Ale když se na ně podíváme blíže, zjistíme, že tyto útoky jsou jen další variací dávno známých sociálně-inženýrských principů.

Matice rizik patří k nejrozšířenějším nástrojům v oblasti řízení rizik. Nabízejí jednoduchou formu vizualizace rizik podle dvou dimenzí – dopadu a pravděpodobnosti.

Právě tato srozumitelnost stojí za jejich popularitou u managementu i auditorů. Jak je ale ukázáno v článku o hanojském masakru krys, popularita je někdy důsledkem iluze efektivity, nikoli reálné užitečnosti.

Většina mezinárodních certifikací v oblasti kybernetické bezpečnosti pochází z USA, což odráží dlouhodobou dominanci amerických organizací v této oblasti.

Nicméně, tyto certifikace jsou uznávané globálně a často slouží jako standardy v oboru. Uveďme si ty nejznámější:

Organizace působící ve vysoce regulovaném prostředí patří mezi nejlépe zabezpečené instituce vůbec.

Mají zavedená veškerá doporučená opatření, často v režimu „best in breed“. Pravidelně procházejí audity, podléhají detailnímu dohledu regulátorů a disponují zdroji, o kterých si většina firem může nechat jen zdát. V takovém prostředí se může zdát, že kvantitativní analýza kybernetických rizik je zbytečná.

Černá labuť, šedý nosorožec, černý slon, černá medůza, bílá labuť jsou metaforická označení, která nám pomáhají lépe pochopit různé typy rizik a jejich dynamiku.

Každé uvedené zvíře přináší nový úhel pohledu na to, jak může riziko vzniknout, jak ho rozpoznat a jak s ním efektivně pracovat. A začneme těmi nejznámějšími.