Zvládání rizik a arogance moci

Akceptace rizik patří mezi manažery k nejoblíbenější metodě zvládání rizik. Jak by také ne, když je stačí jen formálně odsouhlasit.

Problém nastává v okamžiku, kdy management není ochoten udělat ani to a bez ohledu na výši rizika se rozhodnutí ohledně volby vhodné metody zvládání rizika vyhýbá a vyhýbá se dokonce i diskusi o tomto riziku.

Za tímto nepříznivým přístupem k riziku (risk adverse) se může skrývat jak neznalost a obava z učinění chybného rozhodnutí, tak i arogance moci. Bohužel se ukazuje, že tento druhý případ, který má mnohem závažnější dopad, je i výrazně častější, než se obecně předpokládá.

Odložení nebo vyhnutí se rozhodnutí, což je základní manažerská funkce, však není totéž, co averze k riziku (risk averse) a s tím spojené vyhnutí se riziku (risk avoidance), kdy je na místě předběžná opatrnost (precaution), protože riziko se nezměnilo a je stále stejné.

Těžko můžeme v tomto případě hovořit o ignorování rizika (risk ignorance), a tzv. nevědomé retenci, protože riziko bylo ze strany expertního týmu jasně popsáno, byla uvedena jeho výše, pravděpodobnost výskytu hrozby a velikost možné škody.

Mohlo by se však jednat o určitou formu kreativního řízení rizik realizovaného ze strany odpovědného manažera, potenciálního vlastníka rizika, který hraje o čas. Je mu totiž jasné, že riziko nebude moci akceptovat, nýbrž jej bude muset snížit. A zavedení odpovídajících bezpečnostních opatření bude něco stát a tyto náklady budou mít negativní dopad do jeho hospodářských výsledků, na které jsou vázány jeho bonusy.

S tímto přístupem se můžeme setkat obzvláště u lídrů trhu, kteří mají tendenci přeceňovat přijatá bezpečnostní opatření a zároveň podceňovat možné zranitelnosti, neboť jsou přesvědčeni, že jsou nejlepší, dělají vše správně, nadále budou jedničkou a nevidí důvod, proč by něco měli dělat jinak a reagovat na nějaká rizika.

Toto jednání lze označit za risk arrogance. Organizaci, resp. jejím čelním představitelům schází něco jako pokora, v zahraniční literatuře se též hovoří o risk aware culture, která se vyznačuje odpovědným přístupem k řízení rizik a jeho podpoře ze strany vrcholového managementu.

Do politiky řízení rizik, která je výsledkem práce druhé linie obrany, se nabízí uvést, že pokud byl management s rizikem prokazatelně seznámen a přesto o jeho zvládání nerozhodl do určitého termínu, tak se jej v podstatě rozhodl akceptovat, protože za jeho zvládání nese plnou odpovědnost.

Ovšem i tento krok představuje riziko, a to, že se z toho de facto stane běžný postup. V takovém případě by stálo za to se zamyslet ještě nad tím, zda riziko, v případě, že překračuje risk apetit, neeskalovat na třetí úroveň obrany nebo přímo na vlastníka.

Pokud vás tento příspěvek zaujal, sdílejte ho!
Email this to someone
email
Share on LinkedIn
Linkedin
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Facebook
Facebook
Print this page
Print

Štítky:


K článku “Zvládání rizik a arogance moci” se zde nenachází žádný komentář - buďte první.

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.

Přihlášeným uživatelům se tento formulář nezobrazuje - zaregistrujte se.

Jméno:(požadováno)
E-mail:(požadováno - nebude zobrazen)
Web:

Text vaší reakce: