Zvládání rizik a arogance moci

Akceptace rizik patří mezi manažery k nejoblíbenější metodě zvládání rizik. Jak by také ne, když je stačí jen formálně odsouhlasit.

Problém nastává v okamžiku, kdy management není ochoten udělat ani to a bez ohledu na výši rizika se rozhodnutí ohledně volby vhodné metody zvládání rizika vyhýbá a vyhýbá se dokonce i diskusi o tomto riziku.

Za tímto nepříznivým přístupem k riziku (risk adverse) se může skrývat jak neznalost a obava z učinění chybného rozhodnutí, tak i arogance moci. Bohužel se ukazuje, že tento druhý případ, který má mnohem závažnější dopad, je i výrazně častější, než se obecně předpokládá.

Odložení nebo vyhnutí se rozhodnutí, což je základní manažerská funkce, však není totéž, co averze k riziku (risk averse) a s tím spojené vyhnutí se riziku (risk avoidance), kdy je na místě předběžná opatrnost (precaution), protože riziko se nezměnilo a je stále stejné.

Těžko můžeme v tomto případě hovořit o ignorování rizika (risk ignorance), a tzv. nevědomé retenci, protože riziko bylo ze strany expertního týmu jasně popsáno, byla uvedena jeho výše, pravděpodobnost výskytu hrozby a velikost možné škody.

Mohlo by se však jednat o určitou formu kreativního řízení rizik realizovaného ze strany odpovědného manažera, potenciálního vlastníka rizika, který hraje o čas. Je mu totiž jasné, že riziko nebude moci akceptovat, nýbrž jej bude muset snížit. A zavedení odpovídajících bezpečnostních opatření bude něco stát a tyto náklady budou mít negativní dopad do jeho hospodářských výsledků, na které jsou vázány jeho bonusy.

S tímto přístupem se můžeme setkat obzvláště u lídrů trhu, kteří mají tendenci přeceňovat přijatá bezpečnostní opatření a zároveň podceňovat možné zranitelnosti, neboť jsou přesvědčeni, že jsou nejlepší, dělají vše správně, nadále budou jedničkou a nevidí důvod, proč by něco měli dělat jinak a reagovat na nějaká rizika.

Toto jednání lze označit za risk arrogance. Organizaci, resp. jejím čelním představitelům schází něco jako pokora, v zahraniční literatuře se též hovoří o risk aware culture, která se vyznačuje odpovědným přístupem k řízení rizik a jeho podpoře ze strany vrcholového managementu.

Do politiky řízení rizik, která je výsledkem práce druhé linie obrany, se nabízí uvést, že pokud byl management s rizikem prokazatelně seznámen a přesto o jeho zvládání nerozhodl do určitého termínu, tak se jej v podstatě rozhodl akceptovat, protože za jeho zvládání nese plnou odpovědnost.

Ovšem i tento krok představuje riziko, a to, že se z toho de facto stane běžný postup. V takovém případě by stálo za to se zamyslet ještě nad tím, zda riziko, v případě, že překračuje risk apetit, neeskalovat na třetí úroveň obrany nebo přímo na vlastníka.

Štítky: zvládání rizik

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.