Tento příspěvek se snaží přinést jiný pohled na kvantifikaci datových aktiv.

V okamžiku, kdy v rámci analýzy rizik provádíme kvantifikaci aktiv, klademe si obvykle otázku, jaký by byl finanční a nefinanční dopad v případě, že by došlo k narušení důvěrnosti, integrity a dostupnosti těchto aktiv.

Cílem tohoto příspěvku je zamyslet se nad tím, jaké informace a na jakém médiu mohou být uloženy.

Byť se již před mnoha lety hovořilo o tzv. paperless office (bezpapírová kancelář), tak i dnes je spousta informací, které organizace shromažďuje a zpracovává, uložena v papírové podobě. Nezapomínejte prosím na tuto skutečnost, až budete provádět identifikaci datových aktiv. Pokud jsou informace uloženy v elektronické podobě, tak se obvykle nachází na:

Cílem tohoto příspěvku je zamyslet se nad tím, jak stanovit hodnotu dopadu ve finančních jednotkách.

Chtěl bych předeslat, že hodnotu dopadu není možné stanovit přesně, protože ač jsou některé hodnoty, které do výpočtu celkové výše dopadu vstupují, dané, tak jsou zde i takové, u kterých je jejich výši nutné stanovit za použití statistických metod. První, co každého CIO napadne, je spočítat náklady na:

Cílem tohoto příspěvku je popsat základní rozdíly mezi kvalitativní a kvantitativní analýzou rizik.

Kvantitativní analýza rizik je náročnější na zdroje a její provedení trvá mnohem déle než kvalitativní analýza rizik. Je tomu tak proto, že hodnotu aktiva je nutné vyjádřit v penězích stejně jako možnou škodu v případě realizace konkrétní hrozby. Vyjádření škody ve finančních jednotkách však umožňuje jednodušší rozhodování ve fázi zvládání rizik, kdy vybíráme vhodná opatření.

Cílem tohoto příspěvku je poskytnout čtenáři jednoduchý návod, jak provést kvalitativní analýzu rizik a doplnit informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“.

Kvalitativní analýza rizik je založena na expertním odhadu jednotlivých aktiv, hrozeb a zranitelností a pro jejich vyjádření používá slovního nebo číselného hodnocení. Umožňuje tak poměrně snadno a rychle identifikovat ta největší rizika.

Cílem tohoto příspěvku je stručně charakterizovat jednotlivé fáze procesu řízení rizik, které jsou detailně popsány v knize „Řízení informačních rizik v praxi“.

Řízení rizik (risk management) je komplexní proces skládající se z několika fází, které na sebe navazují a vytvářejí jakousi smyčku viz obrázek. Cílem řízení rizik je identifikace a kvantifikace rizik, kterým musí společnost čelit a především rozhodnutí o vhodném způsobu zvládání těchto rizik. Všimněte si, že píši o zvládání rizik, nikoliv o jejich snížení na přijatelnou úroveň, jak se dost často uvádí. Je tomu tak proto, že snížení rizika je jen jednou z několika nejčastěji používaných metod.

Cílem tohoto příspěvku je vysvětlit základní pojmy a stručně charakterizovat jednotlivé fáze analýzy rizik.

Analýza rizik by měla přinést odpověď na otázku, působení jakých hrozeb je společnost vystavena, jak moc jsou její aktiva vůči těmto hrozbám zranitelná, jak vysoká je pravděpodobnost, že hrozba zneužije určitou zranitelnost a jaký dopad by to na společnost mohlo mít. V analýze rizik se používají následující pojmy:

Cílem tohoto příspěvku je stručně charakterizovat jednotlivé metody zvládání rizik a doplnit informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“.

Fáze zvládání rizik (risk treatment/handling) spočívá ve volbě vhodné metody zvládání rizik. Mezi nejběžnější metody zvládání rizik patří akceptace a redukce rizika. Ač se jedná o metody nejčastější, nejsou zdaleka jediné. Pojďme se společně podívat i na ostatní metody, stručně si je charakterizovat a zamyslet se nad tím, kdy je vhodné tu či onu metodu použít. 

V tomto příspěvku se dozvíte, jakým způsobem provést vyhodnocení jednotlivých opatření a zvolit to nejefektivnější.

V okamžiku, kdy jsme provedli analýzu rizik a známe již celkovou škodu, kterou by mohly jednotlivé hrozby způsobit, měli bychom se zamyslet nad volbou vhodných opatření. Rozhodnutí, zda bude dané opatření vůbec implementováno, by měla předcházet tzv. cost/benefit analýza. V rámci této analýzy bychom měli posoudit, jaká je hodnota aktiva a jaké jsou náklady na jeho ochranu. Pro výpočet hodnoty lze použít následující vzorec:

Cílem tohoto příspěvku je popsat jednotlivé typy bezpečnostních opatření a doplnit tak informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“.

Pro termín opatření, někdy též protiopatření, se v informační bezpečnosti používají více či méně zaměnitelná synonyma security measures, countermeasures, safeguards nebo controls. Ať už je ale použit jakýkoliv termín, vždy se jedná o opatření, jehož cílem je snížit riziko na akceptovatelnou úroveň a ochránit tak cenná aktiva. Podle způsobu implementace můžeme opatření rozdělit na: