Opět se nám blíží konec roku a nadchází čas se zamyslet nad tím, jaké kybernetické hrozby můžeme očekávat v roce 2022.

Čím dál tím více zaměstnanců se připojuje do informačních systémů společností, které jsou umístěny v cloudu z domova a ze svých soukromých zařízení. Podstatným způsobem se nám změnila nejen krajina hrozeb, ale i se nám významně zvětšil povrch útoku.

Můžete argumentovat dosažením obchodních cílů, mandatorními požadavky anebo odstrašujícími případy.

Co to znamená a jaká jsou úskalí této argumentace, o tom si přečtete v tomto článku.

Víte, kolik organizací se v minulém roce stalo obětí nějakého toho kybernetického útoku?

Jistěže ne a vlastně ani nemůžete. Skutečný počet organizací, které se staly obětí nějakého kybernetického útoku, se nejspíš ani nikdy nedozvíte, protože žádné veřejné statistiky neexistují. Ale vězte, že jich je mnohonásobně více, než se uvádí.

Pro mnoho lidí je kybernetická válka stále něco neuchopitelného a nepochopitelného. Když se v těchto dnech objevila informace o úspěšném útoku na FireEye, tak mě jako první napadlo, kteří jejich nestátní klienti to také odnesou.

Možná se ptáte, co má soukromá firma společného s kybernetickou válkou? Pokud se jakýkoliv subjekt zaplete, byť i jen do rozkrývání státních kyber útoků, musí vždy očekávat, že i on se stane cílem.

Blíží se nám konec roku a tak opět nadešel čas se zamyslet nad tím, jakým kybernetickým hrozbám budeme čelit v nadcházejícím roce 2021.

Už teď je jisté, že budeme čelit mnoha různým hrozbám. A vzhledem k tomu, že drtivá většina útoků je zatím stále vedena spíše plošně, tak by základní bezpečnostní opatření měl přijmout v zásadě každý.

V posledních dnech jsme mohli zaznamenat nejrůznější zprávy informující nás o tom, kdo na nás útočí.

Některé z nich poutají značnou pozornost, ovlivňují veřejné mínění a bohužel i vrcholový management rozhodující o investicích do bezpečnosti. Pojďme se společně zamyslet nad závěry, ke kterým došli nejmenovaní experti na kybernetickou bezpečnost.

Vytáhli deset let starý buzzword nulové důvěry, tzv. Zero Trust, zkr. ZT a přicházejí s ním jako se zcela novou a převratnou myšlenkou.

Ano, pro mladou generaci může být možná skutečně nová, ale ne pro nás, co se v oboru informační bezpečnosti pohybujeme již od samého začátku, kdy ověřování uživatele, striktní řízení přístupu a oddělení zdrojů bylo naprosto běžným požadavkem.

V oblasti kybernetické bezpečnosti se můžeme setkat s pojmy cyber threat agents, cyber threat actors, cyber threat source.

Legislativa nějakou taxonomii agentů hrozeb vůbec neřeší, a v bezpečnostních reportech jsou pak zdroje hrozeb pojmenovány různě.

Nedávno jsem psal, že máme jen mlhavou představu o tom, co se skutečně děje v kyberprostoru.

Neustále však slyšíme, jak počet útoků roste, jak jsou tyto útoky čím dál tím více sofistikovanější, ovšem skutečných případů aby člověk pohledal. Existuje zde totiž značný rozpor mezi realitou a mediálním obrazem, který je nám předkládán, a je mi jasné, že i zde uváděný seznam organizací, které se staly obětí kybernetického útoku, jest velmi zavádějící.

Spojitost mezi kybernetickými útoky a výdaji na bezpečnost je více než zřejmá.

Krátce po útoku výdaje na bezpečnost vzrostou, rychle se implementují nějaká bezpečnostní řešení a poté, co celé to mediální šílenství odezní, tak začnou výdaje na bezpečnost zase klesat. Ostatně nejsem sám, kdo sdílí tento názor.