Mezi bezpečností, náklady a použitelností je určitý vztah. Tento vztah se někdy označuje jako trojí omezení.

Graficky lze tento vztah vyjádřit nejlépe pomocí trojúhelníku, kde každá strana představuje právě jednu veličinu. Obecně platí, že pokud se změní jedna veličina, změní se minimálně i jedna další. Čím vyšší hodnotu dané veličině přisoudíme, tím můžeme považovat dané řešení za bezpečnější, použitelnější nebo lacinější.

V tomto příspěvku se dozvíte, jak postupovat při výběru vhodné autentizační metody.

Vybrat vhodnou autentizační metodu není vůbec jednoduché. Vždy je třeba znát účel a podmínky, v jakých má být autentizace nasazena. Kromě toho se musíte rozhodnout, zda nasadíte autentizaci jednofaktorovou, dvoufaktorovou nebo vícefaktorovou. Začít můžete třeba tím, že provedete kvalitativní AR, kdy stanovíte hodnotu aktiva, pro přístup k němuž se máte autentizovat, míru hrozby a zranitelnosti a spočtete výsledné riziko.

V tomto příspěvku se dozvíte, jak vytvořit silné heslo, které odolá i poměrně sofistikovaným útokům.

Obecně se za bezpečné považuje takové heslo, které obsahuje velká a malá písmena, čísla, speciální znaky, je dostatečně dlouhé a nemá vztah k uživateli nebo prostředí, ve kterém se používá. Za silné nelze považovat heslo obsahující opakující se znaky a posloupnosti, ať už číselné, abecední nebo posloupnosti odpovídající rozložení kláves na klávesnici.

Cílem tohoto příspěvku je zamyslet se nad možnostmi autentizace prostřednictvím otisku prstu.

Naprostá většina lidí má na každé ruce 5 prstů. Pokud bude otisk prstu použit pro autentizaci, může být přiložen kterýkoliv z nich. Tuto biometrickou metodu můžeme ještě vylepšit tím, že můžeme po uživateli požadovat přiložení více prstů a navíc ve správném pořadí. Představte si, že by systém po vás mohl požadovat přiložení všech 10 prstů ve správném pořadí.

V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou hlavní výhody a nevýhody autentizace založené na tom, že uživatel něco je.

U biometrických metod můžeme rozlišit tzv. fyziologické charakteristiky (otisk prstu, geometrie ruky atd.) a behaviorální charakteristiky (rozpoznávání hlasu, dynamika podpisu, psaní na klávesnici atd.). U behaviorálních charakteristik máme větší jistotu, že autentizaci provádí opravdu daná osoba, ale samozřejmě i zde je možné, že může být k autentizaci donucena nebo se může někdo jiný pokusit její charakteristiky napodobit.

V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou hlavní výhody a nevýhody autentizace založené na tom, že uživatel něco má.

Tento typ autentizace je založen na vlastnictví nějakého předmětu. V běžném životě se člověk s touto formou autentizace nejčastěji setkává při výběru peněz z bankomatu nebo při platbě kartou v obchodě.

V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou hlavní výhody a nevýhody autentizace založené na tom, že uživatel něco ví.

Tato nejpoužívanější autentizační metoda je nejčastěji založena na znalosti uživatelského jména a hesla, které se často také označuje jako sdílené tajemství mezi uživatelem a systémem. Identifikace a autentizace v takovém případě probíhá tak, že uživatel je systémem vyzván k zadání svého uživatelského jména a hesla a systém porovná zadané údaje s údaji, které má uložené ve své databázi.

Filtrování webu založené na analýze potřeb jednotlivých skupin uživatelů vede k nižším nákladům, efektivnímu využívání zdrojů a v neposlední řadě i k vyšší bezpečnosti.

Nižších nákladů, efektivního využívání zdrojů a v neposlední řadě i vyšší bezpečnosti však nelze dosáhnout bez důkladné analýzy a návrhu cílového řešení. Neméně důležitý je i způsob, jakým je rozhodnutí o zavedení filtrování webu, které má většinou dopad na všechny zaměstnance, sděleno samotným zaměstnancům.

V tomto příspěvku se pokusím nastínit možnosti, jak stanovit závažnost bezpečnostního incidentu.

Stanovit správně závažnost bezpečnostního incidentu bývá velice často problém. Navíc se závažnost může v průběhu životního cyklu incidentu měnit. Např. na počátku vyšetřování bezpečnostního incidentu se může zdát, že se jedná o bezpečnostní incident se zanedbatelným dopadem na společnost, a teprve až v průběhu šetření se může ukázat, že původní předpoklad byl mylný.

Z průzkumu, který jsme provedli, vyplynulo, že spousta společností a obchodních zástupců používá pro komunikaci s klienty freemailové adresy.

Ostatně přesvědčit se můžete sami, stačí jen zadat do vyhledávače vhodný dotaz a prohlédnout si výsledky vyhledávání. Používat pro komunikaci s klientem freemailovou adresu je nejen neprofesionální, ale existuje zde navíc i riziko úniků důvěrných informací, které mohou mít povahu osobních údajů nebo obchodního tajemství.