Občas se setkávám s případy, kdy mám docela problém se rozhodnout, jaký že to atribut informační bezpečnosti byl vlastně narušen.

A nejsem jistě sám, koho tento problém trápí. Ostatně již v roce 1998 se jím zabýval i jistý Donn B. Parker.

Tento příspěvek navazuje na již publikované články o důvěrnosti, integritě a dostupnosti a pokouší se nastínit, jaký je vztah mezi těmito třemi základními atributy bezpečnosti.

Nežádoucí odhalení (Disclosure), modifikace (Alteration) nebo zničení (Destruction) určitých informací může vést k finanční ztrátě, poškození dobrého jména společnosti a v nejhorším případě i k ohrožení života jejich zaměstnanců nebo klientů. Z těchto důvodů je nutné informace před narušením důvěrnosti (Confidentality), dostupnosti (Availability) a integrity (Integrity) odpovídajícím způsobem chránit a to během celého jejich životního cyklu.

Dostupnost je nejčastěji definována jako zajištění, že informace je pro oprávněné uživatele přístupná v okamžiku její potřeby.

O zničení (destruction) určitých informací se v informační bezpečnosti hovoří jako o narušení jejich dostupnosti (availability). Co to ale znamená, když výrobce u svého systému uvádí dostupnost 99,999%? Pokud jako základ vezmeme 365 dní v roce, tak jednoduchým výpočtem zjistíme, že systém může být až 5 minut za rok nedostupný.

Integrita je nejčastěji definována jako zajištění správnosti a úplnosti informací.

O nežádoucí modifikaci (alteration) se proto v informační bezpečnosti hovoří jako o narušení integrity (Integrity). V případě integrity je třeba si uvědomit, že pokud dojde k nežádoucí změně dat, a to ať už úmyslně, náhodou, nebo technickým selháním v důsledku působení vyšší moci, nemusí být tato nežádoucí změna vůbec odhalena a může uplynout dlouhá doba, než si někdo něčeho všimne. Čím později se na tento bezpečnostní incident přijde, tím závažnější bude jeho dopad.

Důvěrnost je nejčastěji definována jako zajištění, že informace jsou přístupné nebo sděleny pouze těm, kteří jsou k tomu oprávněni.

O nežádoucím zpřístupnění (disclosure) určitých informací se v informační bezpečnosti proto hovoří jako o narušení jejich důvěrnosti (confidentiality). Většina společností pracuje se spoustou informací, které je třeba klasifikovat a volba vhodného klasifikační schématu (classification scheme) je proto pro úspěšné zavedení klasifikace informací ve společnosti naprosto zásadní.