V praxi se setkáváme se dvěma hlavními přístupy k hodnocení rizik. kvalitativním a kvantitativním. Na první pohled jde o dvě srovnatelné metodiky, které mají své výhody a nevýhody.

Přestože se zdají být komplementární, při bližším pohledu zjistíme, že kvalitativní analýza stojí na problematickém základu, který zásadně omezuje její vypovídací schopnost.

Kvalitativní analýza rizik je založena na expertním odhadu jednotlivých aktiv, hrozeb a zranitelností. Pro jejich vyjádření používá slovního či číselného hodnocení a umožňuje tak rychle identifikovat největší rizika, která mohou společnost ohrozit.

Cílem tohoto příspěvku je vysvětlit základní pojmy a stručně charakterizovat jednotlivé fáze analýzy rizik.

Analýza rizik by měla přinést odpověď na otázku, působení jakých hrozeb je společnost vystavena, jak moc jsou její aktiva vůči těmto hrozbám zranitelná, jak vysoká je pravděpodobnost, že hrozba zneužije určitou zranitelnost a jaký dopad by to na společnost mohlo mít. V analýze rizik se používají následující pojmy:

Cílem tohoto příspěvku je poskytnout čtenáři jednoduchý návod jak provést kvantitativní analýzu rizik a doplnit informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“.

Kvantitativní analýza rizik je založena na vyjádření hodnoty aktiva a dopadu v peněžních jednotkách. Analýza rizik probíhá v několika krocích, ve kterých se snažíme o identifikaci a kvantifikaci aktiv, hrozeb, zranitelností a stanovení celkové výše škody. Jednotlivé kroky nebo chcete-li fáze analýzy rizik, si dále stručně popíšeme.

Tento příspěvek doplňuje informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi„ a přináší odpověď na otázku, jakým způsobem můžeme přistoupit v rámci analýzy rizik k hodnocení hrozeb.

V příspěvku nazvaném identifikace hrozeb jsme si hrozby rozdělili podle zdroje na interní a externí a dále podle úmyslu na náhodné a úmyslné. Kombinací jsme získali matici, která zachycovala 4 základní typy hrozeb.

Tento příspěvek doplňuje informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“ a přináší další pohled na kvantifikaci datových aktiv.

V okamžiku, kdy v rámci analýzy rizik provádíme kvantifikaci aktiv, klademe si obvykle otázku, jaký by byl finanční a nefinanční dopad v případě, že by došlo k narušení důvěrnosti, integrity a dostupnosti těchto aktiv.

Tento příspěvek doplňuje informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“ a přináší odpověď na otázku jakým způsobem můžeme hrozby v rámci analýzy rizik identifikovat.

Hrozbu můžeme definovat jako náhodnou nebo úmyslně vyvolanou událost, která může mít negativní dopad na důvěrnost, integritu a dostupnost aktiv. Každý informační systém je vystaven působení mnoha různých hrozeb a pokud chceme těmto hrozbám čelit, musíme nejprve zjistit, které to jsou.