Strategický management: základní strategie
Strategický management je dlouhodobý způsob řízení realizovaný ze strany vrcholového managementu, který by měl vést k naplnění mise a vize organizace.
Ono řízení by pak mělo probíhat v souladu se strategickým plánem, který by měl být vypracován na základě provedené situační analýzy a dále rozpracován do střednědobých taktických a krátkodobých operativních plánů realizovaných středním a nižším managementem.
Strategie by pak měla být z pohledu konkurence zcela nečekaná, aby organizace dosáhla momentu překvapení. A jak už jsme si uvedli minule, jsou sice odvětví, kde se alespoň v prvopočátku podnikání bez strategického řízení obejdete, ovšem z dlouhodobého hlediska to vzhledem turbulentním změnám, krizím apod. není dost dobře možné.
Netřeba snad dodávat, že vrcholový management by měl zvažovat i všechny možné a v pravdě i nemožné kroky, které může realizovat jeho konkurence, protože ona dělá zpravidla totéž v rámci tzv. konkurenčního zpravodajství, které někdy může přerůst i v průmyslovou špionáž.
Vyjdeme-li ze samé podstaty podnikání, kterou je dosahování zisku, tak takovým cílem zpravidla je udržení si své pozice na trhu, získání většího tržního podílu anebo proniknutí na zcela nový trh. K tomu je nutné nejprve definovat cílový trh a jeho tržní potenciál, např. pomocí analýzy STP a provést situační analýzu. Ta se skládá, jak již bylo uvedeno, z analýzy vnějšího a vnitřního prostředí a její syntézy do podoby SWOT.
Volba vhodné strategie
Volba vhodné strategie se pak odvíjí od silných a slabých stránek a příležitostí a hrozeb a dále pak od aktuální pozice společnosti na trhu, tedy jejího tržního podílu (Kotlerovy konkurenční strategie) a možnostem dalšího prodeje na tomto trhu, kdy se zajímáme o to, jaká je saturace daného trhu (Ansoffovy intenzivní strategie) a dále pak způsobu jak zvolného cíle dosáhnout, což nabízí Porterovy generické strategie.
Kotlerovy konkurenční strategie
Společnost se může nacházet v pozici leader (vůdce, má dominantní postavení na trhu, cca 40% podíl), challenger (vyzyvatel, útočí na pozici vůdce, cca 30% podíl), follower (následovatel, kterých je většina, cca 20% podíl) anebo nicher (troškař, který se soustředí na vyplňování tržních mezer, cca 10% podíl). Budete-li však realizovat strategie, které uvádí Kotler pro jednotlivé pozice, nejspíš konkurenci nepřekvapíte.
Ansoffovy intenzivní strategie
Pokud ještě stávající trh není zcela saturován, je na něm možno získat větší tržní podíl, jedná se o tzv. penetraci trhu. Pokud již saturován je, je nutné buď vstoupit na další, zpravidla zahraniční trh, pak se mluví o rozvoji trhu anebo je nutné modifikovat výrobek pro stávající trh, který je ve fázi zralosti a pak jde o tzv. rozvoj produktu. No a konečně je možné vyvinout zcela nový výrobek a umístit jej na nový trh, pak se jedná o diverzifikaci.
Porterovy generické strategie
Porterové generické strategie v zásadě doporučují se buď zaměřit na náklady (vůdcovství v nákladech), což nutně neznamená nižší prodejní cenu, anebo se odlišit v parametrech produktu (strategie diferenciace) a případně pak zaměření se na tržní výklenek (strategie koncentrace).
Progresivní integrační strategie
Cílem těchto ofenzivních strategií je proniknutí anebo zvýšení tržního podílu nákupem dalších firem. Jedná se tedy o akvizice a fúze, kdy dochází k nákupu dodavatelů, odběratelů a konkurence. Rozlišujeme vertikální dopřednou integraci (forward) spočívající v ovládnutí distribuční a prodejní sítě z důvodu zajištění kvality obsluhy a zvýšení prodeje, zpětnou integraci (backward) spočívající v ovládnutí dodavatelů v případě že jich je málo, a horizontální integraci spočívající v koupi konkurence, přičemž se může jednat o akvizici nebo fúzi.
Horizontální diverzifikační strategie
Cílem těchto strategií je nabídnout stávajícím zákazníkům zcela nové produkty související s dosavadní činností substituty, komplementy (příbuzná, soustředná, koncentrická diverzifikace) anebo produkty nesouvisející s činností organizace (nepříbuzná, složená, smíšená, konglomerátní diverzifikace) anebo s činností organizace nesouvisející, ale určené pro stávající zákazníky (horizontální diverzifikace).
Další strategie
Obranné defenzivní strategie, ke kterým se firma uchyluje v okamžiku, kdy se cítí ohrožena. Může se jednat o strategii spojenectví, kdy dochází k uzavírání strategických partnerství a založení další firmy (joint venture). Strategie stabilizační, udržovací, zvratová, útlumová, příprava na prodej, strategie snižování nákladů, což je mnohdy již samo o sobě určitým signálem, a v případě strategie likvidační pak může následovat odprodej majetku, částí firmy, propouštění a likvidace.
Štítky: strategický management
K článku “Strategický management: základní strategie” se zde nenachází žádný komentář - buďte první.
Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.
