Semikvantitativní a semikvalitativní
analýza rizik a variabilita matic

Analýza rizik bývá tradičně rozdělena na přístupy kvalitativní a kvantitativní. Vedle nich se v praxi uplatňuje i varianta semikvalitativní, respektive semikvantitativní, která kombinuje slovní hodnocení s možností číselného zpracování.

Typickým nástrojem je matice rizik, v níž se pravděpodobnost hrozeb a velikost dopadů převádějí na číselné hodnoty a jejich kombinací vzniká výsledné hodnocení rizika.

Cílem analýzy bylo zjistit, jaké podoby matic rizik se v praxi nejčastěji používají a jak jsou vymezovány kategorie rizik. Zkoumán byl soubor matic různého rozměru, přičemž zvláštní pozornost byla věnována maticím 5×5, které dominovaly v analyzovaném vzorku (120 matic). Hodnoceny byly rozměry, počet kategorií rizik a způsob jejich slovního vyjádření.

Nejoblíbenějšími se ukázaly matice o rozměru 5×5, které tvořily 78 % analyzovaného souboru. Matice 3×3 se vyskytly v 16 %, zatímco rozměry 4×4 a 4×5 byly zastoupeny pouze 3 %.

Z analýzy matic 5×5 vyplynulo, že 41 % pracovalo se třemi kategoriemi rizik, 32 % se čtyřmi a 26 % s pěti kategoriemi. Přestože měly matice shodný rozměr, jednotlivé kategorie byly rozděleny různě a lišilo se i slovní vyjádření pravděpodobnosti, dopadů a výsledného rizika.

Zjištění ukazují, že ani u matic stejného rozměru neexistuje shoda v počtu kategorií, jejich rozdělení ani ve způsobu slovního hodnocení. To vede k tomu, že stejný rozměr matice nemusí v praxi znamenat stejnou interpretaci rizik. Rozdíly v terminologii i metodickém pojetí ztěžují porovnatelnost mezi organizacemi a zpochybňují možnost považovat semikvantitativní hodnocení za standardizovaný přístup.

Závažným problémem je navíc samotný matematický aparát. Rizikové matice obvykle používají součin číselných hodnot přiřazených pravděpodobnosti a dopadu. Tyto hodnoty jsou však ordinální, nikoli kardinální. Vyjadřují pouze pořadí, nikoli skutečné velikosti. Násobení ordinálních hodnot postrádá matematickou validitu a vede k zavádějícím výsledkům.

Analýza prokázala, že v oblasti semikvantitativní analýzy rizik neexistuje jednotná metodika. Organizace používají různé rozměry matic, různé počty kategorií a rozdílné slovní vyjádření pravděpodobností, dopadů i samotného rizika. Každý subjekt si tak vytváří vlastní přístup, což vede k výrazné heterogenitě a omezené vypovídací hodnotě při srovnávání výsledků mezi organizacemi. K tomu se přidává i metodická slabina samotného výpočtu, kdy jsou násobeny ordinální hodnoty.

Závěr: Semikvantitativní matice nejenže nejsou standardizované, ale jejich samotný základ stojí na problematickém a nesprávném výpočtu, a proto je nelze použít pro valuaci a prioritizaci rizik.

Pokud se vám líbí naše články, tak zvažte podporu naši práce – Naskenujte QR kód a přispějte libovolnou částkou.

Děkujeme!

Štítky: analýza rizik