SDLC: využití více firem v jednotlivých fázích vývoje SW
V tomto příspěvku se pokusíme zamyslet nad tím, kdo by měl provádět analýzu a návrh, a kdo by měl podle specifikace vyvíjet.
Běžně se postupuje tak, že vývojářský tým v rámci životního cyklu vývoje SW (Software Development Life Cycle, zkr. SDLC) získá od zákazníka požadavky, analyzuje je, následně navrhne model aplikace, např. za pomocí UML diagramů, a nakonec provede i vlastní kódování a testy. Otázka je, zda by nebylo lepší tyto činnosti rozdělit mezi více firem.
Jedna firma by mohla např. provést analýzu a návrh (Analysis & Design, zkr. A&D) daného řešení, druhá by ho mohla naprogramovat a třetí pak důkladně otestovat. Většinou tomu ale tak není. Firma, která by měla programovat, často tvrdí, že by SRS (Software Requirements Specification) dokument od jiné firmy nepochopila, že by mohl být pro ni nedostatečný, a tak by musela A&D provést znovu, a tím že by se zbytečně navýšila celková cena.
Toto jsou však často falešné argumenty. Pravý důvod, proč si chce A&D udělat daná firma sama, je ten, že se bojí, že by se v SRS mohly objevit věci, které by neuměla naprogramovat. Pokud totiž bude A&D provádět sama, má velkou šanci zákazníka během sběru požadavků (Requirements Development, zkr. RD) přesvědčit, že to co chce, je vlastně nesmysl, že to nepotřebuje, že by to tak stejně nefungovalo. A aby svým slovům dodala váhu, bude argumentovat tím, že požadovanou funkcionalitu po nich chtěli i v jiné firmě, ale nakonec od svého požadavku stejně ustoupili atd.
Proč tomu tak je? Uvědomte si, že firmě, která se vývojem SW na zakázku zabývá, se takový přístup vyplatí, protože mohou znovu použít již hotové komponenty, pluginy, nemusí jednat s výrobci třetích stran a ani vyvíjet své vlastní. Mohou tak výrazně zkrátit vývojový cyklus a požadované řešení dodat mnohem rychleji a s minimálními náklady. V opačném případě by měli problém, protože buď by museli požadovanou funkcionalitu naprogramovat, nebo by museli zahájit jednání s třetí stranou a po nich příslušnou úpravu požadovat.
V praxi to tedy znamená, že se už od začátku dělají kompromisy a zákazník nedostane to, co opravdu potřebuje, ale jen to, co daná firma umí a chce naprogramovat. A nemůže si vůbec stěžovat, protože daná firma vyvinula požadovaný SW přesně podle specifikace a na základě business požadavků. Ovšem to, že si zařídila, aby se tam některé funkční nebo nefunkční požadavky neobjevily, na to se jaksi zapomíná. Nebylo by tedy řešením nechat A&D provést jinou firmou a teprve pak udělat výběrové řízení na dodavatele, který to vyvine, co myslíte?
ČERMÁK, Miroslav. SDLC: využití více firem v jednotlivých fázích vývoje SW. Online. Clever and Smart. 2012. ISSN 2694-9830. Dostupné z: https://www.cleverandsmart.cz/sdlc-vyuziti-vice-firem-v-jednotlivych-fazich-vyvoje-sw/. [cit. 2025-01-20].
Štítky: SDLC
K článku “SDLC: využití více firem v jednotlivých fázích vývoje SW” se zde nachází 2 komentáře.
Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.
Poté, co jsem banku vyměnil za „IT dceru“, ve které je vývoj SW jedna z hlavních businessových činností a trošku už do toho vidím, si myslím .. že to není až tak černobílé. :)
Určitě, nic není až tak černobílé. Ovšem vztah IT dcera – matka, bývá dosti často i vztahem, který by se dal označit jako monopol – monopson, což je natolik zajímavé téma, že by si zasloužilo zcela samostatný článek.