Outsourcing ICT: rizika o kterých se nemluví
Proč outsourcovat IT? Důvodů, proč outsourcovat některé činnosti nebo rovnou celé IT, je několik.
Jako vůbec nejčastější důvod se uvádí, že společnost, která se rozhodne některé své činnosti, jež nesouvisí přímo s předmětem jejího podnikání, svěřit jiné, na danou činnost se specializující společnosti, se pak bude moci plně soustředit jen na svůj business a dosáhnout tak lepších hospodářských výsledků a obstát v boji s konkurencí. Je tomu ale opravdu tak?
Hlavním a ve většině případů často také jediným důvodem, který mnohé společnosti vede k rozhodnutí některé své činnosti outsourcovat (převést na externího dodavatele), jsou zpravidla nižší náklady na zajištění dané činnosti prostřednictvím outsourcingového partnera. Mezi činnosti, které lze outsourcovat patří samozřejmě i IT. Rozhodnutí zda danou činnost outsourcovat nebo nikoliv vychází nejčastěji z následujícího obrázku.
Obrázek se snaží zachytit skutečnost, že běžnou opakující se činnost můžeme snadno převést na jinou společnost, která se na ní specializuje (1). Naproti tomu opakující specifickou činnost je lepší si ponechat, protože na trhu pravděpodobně nenajdeme partnera, který by byl schopen ji pro nás v požadované kvalitě a ceně zajistit (2). Na činnost, která je sice běžná, ale provádíme ji jen výjimečně, si můžeme vždycky někoho najmout (3). A konečně na činnost, která se vykonává jen zřídka a je specifická, můžeme využít služeb nejrůznějších konzultačních firem (4).
Položme si nyní otázku, jakým způsobem může specializovaná firma dosáhnout nižších nákladů? Možností je vskutku celá řada, ostatně v příspěvku jak snížit náklady na IT jich je pár desítek uvedeno. Stejný přístup ke snížení nákladů by mohla samozřejmě volit přímo i společnost, která o outsourcingu uvažuje, nicméně ta obvykle není schopna příslušné změny, které by vedly ke snížení nákladů, realizovat. Je však outsourcing IT výhodný i v případě, že společnost již realizovala řadu kroků, které vedly ke snížení nákladů na IT? Může i v takovém případě outsourcingový partner dosáhnout ještě nižších nákladů? Jistěže může, ale je s tím spojeno několik ne zcela zanedbatelných rizik.
Zneužití informací
Jednou z možností jak mít nižší náklady jsou tzv. úspory z rozsahu. Těch však běžná společnost obvykle nemůže zcela využít. Ne však outsourcingový partner, který se obvykle nenachází v pozici monopsonu. To znamená, že odběratelem jeho služeb není jediná společnost, ale zpravidla své služby poskytuje minimálně několika dalším společnostem. To mu umožňuje využívat nejrůznějších množstevních slev na vybrané HW a SW produkty a jiných výhod. Právě skutečnost, že se outsourcingový partner nenachází v pozici monopsonu, ale své služby poskytuje více společnostem, představuje riziko, že např. SW produkt, který pro vás na zakázku vyvíjí a jehož vývoj vy platíte, může být nabídnut i vaší konkurenci, se kterou má též uzavřenou smlouvu o poskytování služeb. Posloužili jste tak v podstatě jako pokusný králík a konkurenční výhoda spojená s nasazením produktu je nejistá, protože u konkurence může být pro vás vyvinutý SW produkt nasazen s jiným designem jen o něco později a s nižšími náklady.
Horší kvalita poskytovaných služeb
Dalším často uváděným tvrzením je, že outsourcingový partner dokáže dodat požadovanou službu minimálně ve stejné kvalitě a za nižší cenu. Kromě již zmíněných úspor z rozsahu dosahuje poskytovatel služeb nižší ceny i díky nižším mzdovým nákladům. (Společnost může mít dokonce i vyšší mzdové náklady, které ale bývají kompenzovány výnosy.) Jak je to ale možné, když je obecně známo a nejrůznější průzkumy výše platů v IT to i potvrzují, že platy IT pracovníků ve firmách, kde IT není hlavním předmětem podnikání, jsou obvykle nižší než ve firmách, které IT služby poskytují? No, obvykle se to řeší tak, že outsourcingová společnost má několik expertů a pak velké množství externistů (rozuměj brigádníků – studentů). Má tedy k dispozici dostatečný počet osob pro plnění dodávky podle smlouvy. Ale zvýše uvedeného důvodu vám těžko může zaručit požadovanou úroveň kvality poskytovaných služeb, ač ve smlouvě, kterou s vámi uzavřela, se k tomu zavazuje. Je tomu tak prostě proto, že jinak by musela zaměstnávat stejný počet expertů jako jste zaměstnávali vy a pak by logicky nemohla být v této oblasti lacinější. Jinými slovy, dnes může váš server spravovat expert, zatímco zítra to může být student, který u dané společnosti nastoupil na brigádu, protože expert je na dovolené nebo řeší složitější problém u jiného zákazníka. Při výběru vhodného dodavatele je třeba se zajímat i o to, jaká je fluktuace jeho zaměstnanců. Pokud se fluktuace v dané společnosti pohybuje v řádu několika desítek procent, měl by to pro vás být jasný signál, že v dané společnosti není něco v pořádku a na kvalitu jejich služeb se nemůžete absolutně spolehnout.
Dražší služby
Časem se můžete stát pro společnost, která vám IT služby poskytuje, dojnou krávou, protože se na ní respektive na jejich produktech stanete zcela závislí. Vaše náklady pak budou naopak růst a vy si toho nebudete ani vědomi, protože vy bona fide koupíte všechno, co vám doporučí. Stejně tak vás outsourcer nebude přesvědčovat o tom, že to co chcete, vlastně vůbec nepotřebujete nebo že byste to mohli jinde pořídit laciněji. Naopak, danou službu vám velice rád poskytne nebo příslušný SW produkt ochotně vyvine, protože vy mu za to dobře zaplatíte. V době, kdy jste měli vlastní IT tomu tak docela nebylo, protože to bylo zainteresováno na vašem zisku, aspoň doufám. Také problémy a požadavky nebudete moci řešit s outsourcingovým partnerem tak, jak jste byli doposud zvyklí se svým IT, tj. ústně dohodou. Právě naopak, na všechno bude papír a byrokracie výrazně vzroste, neboť všechno bude muset být zdokumentováno a schváleno. V ekonomii se tomu říká transakční náklady a ty mohou být značné. Počítejte s tím, že za všechno zaplatíte, protože postupně budete zjišťovat, že to co potřebujete, není součástí smlouvy o outsourcingu. Problém je, že v okamžiku, kdy se uzavírá smlouva o outsourcingu, si spousta společností neuvědomuje, co všechno jejich IT dělá, resp. jaké služby poskytuje. To je mimo jiné dáno i tím, že téměř žádná společnost nemá zavedeny všechny procesy tak, jak je popisuje např. ITIL a též katalog služeb poskytovaných jejich ICT je neúplný. To je dáno např. tím, že zavedení některých procesů by pro ně bylo příliš nákladné a návratnost mizivá. Profesionální poskytovatel služeb však většinou procesů zavedených má, protože se mu to vyplatí.
Závěr: To, že outsourcing je vždy výhodný, je mýtus. Problém spočívá i v tom, že spousta manažerů rozhodujících o outsourcingu nemá dostatek znalostí v této oblasti a není schopna sepsat RFP a vybrat toho nejvhodnějšího dodavatele a uzavřít kvalitní SLA. V takovém případě mohou být některé služby dokonce dražší, neboť outsourcingový partner nikdy neudělá víc, než má uvedeno ve smlouvě a také transakční náklady mohou představovat nezanedbatelnou položku v cenové kalkulaci. Zapomínat byste neměli také na to, že outsourcingový partner může informace, ke kterým se dostal, prodat konkurenci stejně jako produkt, který pro vás vyvíjel.
ČERMÁK, Miroslav, 2010. Outsourcing ICT: rizika o kterých se nemluví. Online. Clever and Smart. ISSN 2694-9830. Dostupné z: https://www.cleverandsmart.cz/outsourcing-ict-rizika-o-kterych-se-nemluvi/. [citováno 07.12.2024].
Štítky: IT governance, outsourcing
K článku “Outsourcing ICT: rizika o kterých se nemluví” se zde nachází 1 komentář.
Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.
Je třeba vzít v úvahu i jiný, poměrně zásadní problém a to je práce manažerů se stávajícími zaměstnanci. Velmi často se nenajdou zdroje na nové interní pracovní sílu a vyšší systematizaci, najdou se však zdroje pro nájem externistů Tu je však třeba zaučit, vysvětlit mnohdy složité procesy a specifika potřeby vykonávané práce. Často chybějící dokumentace a metodika má za příčinu, že externí síla vykoná poptávanou činnost tím způsobem, že finální řešení je sice funkční, ale jeho budou rozšiřitelnost/modifikace je často velmi obtížná. A nebo každý krok externisté konzultují s interním (zkušenějším) zaměstnancem a výsledek je výrazně lepší, nicméně celkový ušetřený čas a náklady je diskutabilní (kolik externistů se průměrně vyrovná jednomu internistovi?). Nehledě na to, že se tak z „běžného“ interního zaměstnance stává koordinátor činností a externistů a to zdaleka ne každému vyhovuje. To si však manažeři často neuvědomují, což má za následek (jako jeden z faktorů) vysokou fluktuaci v oddělení…