Nová média, názorové bubliny a profesionální žurnalistika: Fake news
V minulém příspěvku jsem psal o tom, jak se stát masovým sdělovacím prostředkem, začít publikovat na internetu nejrůznější příspěvky a jak snadno prostřednictvím těchto příspěvků ovlivňovat i veřejné mínění.
V každoročně zveřejňované predikci kybernetických hrozeb na další rok, jsem pak uvedl, že v tomto roce můžeme očekávat enormní nárůst falešných zpráv tzv. fake news.
Ne snad že by k tomu v předchozích letech nedocházelo, ale technologie, pomocí nichž lze vyrábět fake news a tudíž i ovlivňovat veřejné mínění, již pokročily natolik, že by se dalo s trochou nadsázky prohlásit, že jsme tím překročili Rubikon.
I v minulých letech samozřejmě docházelo k šíření desinformací a ovlivňování veřejného mínění. Na zprávy, které záměrně zamlčovaly podstatné skutečnosti, vytrhávaly věci z kontextu, vyvozovaly z nich vlastní závěry, a interpretovaly realitu prostě jinak, jsme si už tak nějak zvykli.
A pokud to nestačilo, docházelo i k úpravám fotek, audia a videa na počítači, kde byly vymazány nežádoucí objekty, jiné byly zase naopak přidány, a v některých případech byly fotky a video natočeno s komparzisty jen za účelem potvrzení dané zprávy a vyvolání dojmu skutečnosti.
Aktuálním trendem je pak využití možnosti vkládat v reálném čase jakékoliv osobě do úst libovolná slova, a to na základě zaznamenání několika minut jejího předchozího hlasového projevu. Což není u veřejně vystupujících osob, jejichž projevy jsou k dispozici na internetu, vůbec žádný problém. A pokud by se požadované slovo v žádném ze stávajících záznamů nenacházelo, hlasový syntetizátor VoCo ho dokáže spolehlivě vygenerovat.
A aby danému hlasovému projevu odpovídala i obličejová mimika, je za tímto účelem použit software typu Face2Face, který pak pomocí obyčejné webové kamery snímá obličej jedné osoby a její mimiku pak přenáší na obličej druhé osoby, který je uložen v počítači, kde je tímto způsobem rozpohybován. Když oba tyto přístupy spojíte dohromady, tak můžete v podstatě vysílat přenosy s kýmkoliv a nechat ho mluvit tak, jak vy potřebujete.
Maličkostí pak už je namontovat jeho hlavu na tělo jiné osoby a nechat ji tak pohybovat se v místech, kde ve skutečnosti daná osoba vůbec nikdy nenacházela anebo jednat s lidmi, se kterými se tam vůbec nesetkala. Nástroje jako TensorFlow jsou k dispozici na GitHub, takže kdokoliv, kdo chce fake news vyrábět, má k dispozici vše potřebné.
Zjistit, jaké informace jsou falešné a jaké pravdivé, je stále obtížnější a pro běžného čtenáře, posluchače nebo diváka v podstatě nemožné. Dochází k hackování účtů redaktorů vybraných médií a zamořování důvěryhodných zdrojů falešnými informacemi. Takže i ti, co chtějí psát objektivně, jsou indoktrinováni, např. výsledky prefabrikovaných průzkumů.
Problém je, že za této situace lze pravost konkrétní informace ověřit velice těžko, neboť může být podpořena obecně známými pravdami a odkazy na důvěryhodné zdroje a autority, které samy se staly obětí fake news.
Na tomto místě je třeba rozlišit mezi amatérským zpravodajstvím, kdy si daný redaktor informace vůbec neověří anebo je chybně interpretuje a fake news, které jsou vyráběny a uvolňovány na zakázku.
Nebezpečí fake news pak spočívá především v tom, že mnozí lidé, ale i organizace si na jejich základě vytvářejí určitý názor, tento názor pak dál šíří a dodávají mu punc důvěryhodnosti. Některé osoby z veřejného i soukromého sektoru pak celkem logicky na základě těchto informací realizují určitá rozhodnutí.
Štítky: PSYOPS
K článku “Nová média, názorové bubliny a profesionální žurnalistika: Fake news” se zde nachází 1 komentář.
Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.
Jen doplním toto velmi zajímavé téma, že tu existuje něco co se nazývá informační boj, který jede ze všech stran jehož nedílnou součástí jsou i tzv. PSYOPS a nespočívá jen v produkci informací, ale i v eliminaci jiných informací např. státem řízené cenzury (mimochodem nic nového, ta tu byla nejenom za socializmu, 1. republiky, ale i za monarchie). Internet tomu všemu dodal sílu. To se děje jak v nadnárodním měřítku, ale vidíme to i v lokálním měřítku na úrovni měst, je to jednoduše řečeno o potřebě manipulovat s veřejným míněním. Jak se tomu bránit? Těžko, ale naprosto souhlasím s tím co je uvedeno v článku http://www.cleverandsmart.cz/nova-media-nazorove-bubliny-a-profesionalni-zurnalistika/ „Nespoléhat jen na jeden zdroj informací, porovnávat informace z více zdrojů,“ a hlavně „přemýšlet o tom, co, kdo píše a proč to píše, komu tím pomůže, a co tím získá.“