Lev, který zařval
4. díl

Tehdejší management IPB je možná dodnes přesvědčen, že měl výběr „strategického“ partnera Nomury pevně ve svých rukou.

Jak jste se dočetli v předchozích příspěvcích, management banky byl připraven vybrat takového „strategického“ partnera, který by jej ponechal ve funkcích. Konečně, banku dle svého strategického záměru úspěšně ovládli finančními a majetkovými operacemi, stejně jako velkou část ekonomiky, již v letech 1993 – 1995.

Jako stoupající retailová hvězda českého bankovního trhu IPB postupně válcuje ostatní hráče. Dle zveřejňovaných srovnání měla největší růst počtu klientů. Téměř standardně otevírala nové účty i více než 1000 novým klientům za jediný den. Podílela se i na vyplácení vkladů některých zkrachovalých bank, u kterých došlo až k odebrání licence. S tím byl často spojen přechod velkého množství klientů i se svými depozity a obchody.

S rostoucím podílem na trhu souvisela i možnost dalších akvizic majetku banky prostřednictvím ovládaných společností. V různých zprávách vyšetřujících komisí byla zmínka o některých krocích, kterými na majetkovou situaci v IPB reagoval bankovní dohled ČNB. Kroky to byly vesměs neúčinné, protože ze strany vedení IPB nebyla ochota je akceptovat.

Měl jsem snahu ověřit některé okolnosti v různých archívech v ČR, ale důvěrné dokumenty archívy obdrží až 30 let po konkrétních událostech. Odpovědi na vámi zaslané otázky budu hledat v dostupnějších archívech. I archív v Jaseněvu, v němž by již mohla být přípravná fáze operace, je bohužel mimo moje možnosti. Je ale otázka, zda se z tohoto archívu vůbec někdy něco dostane na veřejnost. Odsun vojsk z východu Evropy nebyl jediným plánovaným krokem, ale dosud zveřejněné dokumenty ještě nemohou poskytnout celkový obraz.

Neponechali náhodě nejen situaci ve vrcholovém managementu, ale zajistili si detailní přehled o dění uvnitř bank. I do nich umístili vyškolené lidi, přičemž IPB nebyla výjimkou. Dění v některých peněžních ústavech naznačuje, že nejen tam měli své informační zdroje.

V té době již bylo téměř veřejnou informací, že stát ztrácí moc nad IPB. Cesty vrcholového managementu IPB za různými zástupci finančních skupin stále probíhaly.  K výběru Nomury a zvolení vhodného kontaktu, však došlo již o nějakou dobu dříve a na zcela jiném místě. Dlouhodobý zájem o celý region jasně deklarovali nejen aktivními kroky, ale při vlastní změně strategie připravili možné scénáře a zahájili přípravu taktických scénářů pro jejich realizaci.

Nomura byla jen jedna z japonských investičních bank a neměla z počátku ani příliš velký zájem dělat nějakou „dlouhodobou“ akvizici kdesi v České republice. Ale jako standardní investiční skupina se zabývala možnostmi zhodnocení svého kapitálu. Když pak z dříve osvědčeného zdroje dostala před počátkem léta 1996 impuls, aby se blíže podívala na možnost určité investice v České republice, nechala si v létě 1996 zpracovat rozbor možných investic.

Jeho výsledek je však vůbec nemotivoval k strategickému zapojení, jak jim bylo doporučeno, ale pouze k portfoliovému investování do konkrétních akvizic. Podle japonských standardů bylo zdraví banky a stav jejího portfolia hodnoceno jako velmi problematické. Náklady na vlastní akvizici jim připadaly nezajištěné, tedy pokud by je ve smlouvě nezaručil stát.

Rovněž aktuální vlastnická struktura byla problematická, obzvlášť když části ovládané managementem banky nezaručovaly návratnost investice bez přímé dohody s těmito manažery. Neušel jim ale potenciál velmi dobrého výnosu z některých investic, především do pivovarnictví, které by bylo možné realizovat i na mezinárodních trzích, a to s velmi dobrým výnosem.

Je dobré připomenout, že stát přistoupil k zařazení Nomury mezi zájemce o státem vlastněný podíl v IPB až v souvislosti s plánovanou cestou tehdejšího premiéra Václava Klause do Japonska v září 1996. Podle jedné zprávy o IPB zveřejněné před více než 10 lety v různých médiích se měl za stranu Nomury setkání účastnit i Vlastimil Tlustý. O jeho přítomnosti se píše „v uvítací delegaci za japonskou stranu“.

Ve výběru bylo samozřejmě více potenciálních zájemců o vstup do IPB, ovšem žádný z nich nezaručoval stávajícímu managementu banky setrvání ve funkcích a vlivu na řízení banky, což byl naprosto zásadní požadavek. Někteří zájemci navíc přímo deklarovali, že si ve vedení banky přejí své vlastní lidi, pochopitelně. To byl například i standardní postoj ING. Jenže pokud stát prodává minoritní podíl, tak si příliš nemůže diktovat, co bude v rámci jednání protistranou akceptováno. Zde bylo rozhodující oznámení Nomury, že jedná ve shodě s majoritním majetkovým vlastníkem části banky a s managementem.

V příštím díle se blíže podíváme, kdo byl poradce výběru, jak probíhá zabezpečení investice a jak se připravuje vlastní vstup do banky.

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.