Lev, který zařval – 2. díl

Dnes se vrátíme k příběhu Investiční a poštovní banky, zkr. IPB, bývalého lva ve světe financí a jejího vztahu k České poště.

Někteří z vás čtenářů správně identifikovali osobu v pozadí. Ostatním nyní odhalím jeho pravou tvář.

Jedná se o Václava Jelínka, který patřil k předním špiónům StB ve Velké Británii. Nepůsobil ale pouze ve Velké Británii. V březnu 1986 obdržel vysoké sovětské vyznamenání od KGB za provedení přiděleného úkolu v rámci akce, která stále probíhá, a tudíž ještě neuzrál čas k jejímu zveřejnění.

Podstatné je, že Československá rozvědka jej připravila na dlouhodobý pobyt v zahraničí pod identitou Erwina van Haarlema, který se měl narodit 22. nebo 24. 8. 1944 holandské matce a vojákovi z území současného Polska.

Na základě sledování byl Erwin van Haarlem v roce 1988 zatčen. Na jeho zatčení se podílela i pozdější ředitelka MI-5 Stella Rimington. V dubnu 1989 jej odsoudil soud v Londýně a byl převezen do Parkhurstu na ostrově Wight, kde měl pobývat dalších 10 let. Rozsudek jeho pravé jméno neobsahoval, neboť on sám ho nikdy neprozradil. Britové nicméně věděli, že Erwin van Haarlem není jeho pravé jméno, a že jej ve skutečnosti řídí a úkoluje KGB.

Po vzniku České republiky byl z britského vězení 5. dubna 1993 tajně deportován do Prahy. Po více než 15 letech po návratu do Prahy se díky Jaroslavu Kmentovi dozvěděl, že někdo z jeho původních řídících důstojníků rozvědky na přelomu 70. a 80. let měl zálusk na jeho rodinný dům, kde žili jeho rodiče.

To, že vězení přežil, neprozradil svou identitu, a přesto byl takto „podseknut“, jej značně poznamenalo, neboť on byl připraven ve vězení i zemřít! Na konci prosince 1991 došlo k rozpadu Sovětského svazu. Začal držet hladovku a měl ji držet 40 dní. Na tuto okolnost se v některém pokračování ještě zaměříme.

Nyní, když už známe osobnost muže stojícího v pozadí, můžeme se zaměřit na samotné okolnosti vedoucí k pádu IPB. Václav Jelínek zde v druhé polovině 90. let pracoval jako tlumočník.

Zde musím laskavé čtenáře požádat o malý exkurz do období počátku 90. let a s tím související probouzení bankovního světa. Investiční banka byla „umrtvená“ součást Státní banky Československé a vznikla jako samostatný subjekt v roce 1990. Ve stejném roce vznikla i Poštovní banka, ale ta již s akcionářskou strukturou jak z domácích subjektů, tak i ze zahraničí.

V roce 1993 byla Poštovní banka samostatná, ale s nízkým základním jměním. Při jeho nezbytném navyšování do ní vstoupila s rozhodujícím kapitálem Investiční banka. Šlo v tomto případě o klasickou akvizici pro rozšíření portfolia Investiční banky, nebo se jednalo o předem dohodnutý krok vrcholových manažerů? Tady je odpověď nasnadě.

Nikoliv nepodstatnou okolností bylo již vlastní převzetí Investiční banky vrcholovým managementem na Valné hromadě akcionářů Investiční banky v polovině prosince 1993. Tato Valná hromada totiž byla svolána z důvodu spojení s Poštovní bankou a jedním z velkých akcionářů se měla stát Česká pošta.

Zároveň bylo nutné navýšit základní jmění Investiční banky. K velkému překvapení některých účastníků neměl ale zástupce Fondu národního majetku, zkr. FNM mandát na jeho navýšení.

Možná se ptáte, jak mohlo dojít k odkládání rozhodnutí rozhodujícího vlastníka o navýšení základního jmění Investiční banky? Proč se rozhodování o zásadních záležitostech a účast na této Valné hromadě v podstatě zamlžila? Byl jsem jedním z účastníků této valné hromady a jako pověřený zástupce minoritní akcionářky jsem se přímo na hlasování podílel.

Hlavním důvodem mojí účasti na této Valné hromadě ale bylo něco jiného, především zjistit, co se tam děje, kdo jaké věci předkládá a jak kdo na konkrétní body reaguje. Některé předkládané body vzbudily moji velkou pozornost a hlasoval jsem proti jejich přijetí. Předešlý den se totiž konala Valná hromada akcionářů Poštovní banky, kde bylo rozhodujícím akcionářem rozhodnuto o sloučení s Investiční bankou.

Jedním z bodů bylo i projednání návrhu na změnu jména banky. Předem připravený návrh na doplnění slova „poštovní“ do názvu banky byl z vrcholového vedení Investiční banky odmítán a k hlasování byl navržen bod na změnu názvu banky na Slavia. Tento návrh byl naštěstí většinou akcionářů zamítnut. Následně byl valné hromadě předložen nový návrh na „Investiční a poštovní banka“ a ten byl již schválen.   

Spojení Investiční banky a Poštovní banky proběhlo již velmi úspěšně i přes počáteční problémy s odstraňováním některých manažerů z jejich pozic. Velmi dobře se podařilo oslovit potenciální klienty a po marketingové kampani bylo pravidlem, že v některých dnech si chtělo v bance založit účet i více než 1000 klientů.

Růst byl velmi dobře vnímán trhem a vedl k oprávněné závisti ze strany konkurence. Velký zájem budil i v zahraničí a některé finanční skupiny projevily zájem o spojení s pravidelně rostoucím potenciálem. Neviděli ale některé politické vazby, které vyplývaly z propojení některých vrcholových manažerů banky na vlivné činitele různých politických stran a uskupení podnikatelů.

Jaké další kroky v cause pádu IPB následovaly, zmíním v dalším pokračování – Hledání společníka.

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.