Jak firemní prostředí deformuje náš přirozený úsudek a nutí nás používat risk matice

Je pozoruhodné, jak rozdílně lidé přistupují k riziku v práci a v osobním životě.

Tento zásadní kontrast patrný optikou behaviorální ekonomie je možná klíčem k pochopení, proč jsou risk matice ve firmách tak oblíbené, a proč se jich někteří manažeři nechtějí vzdát ani pod tíhou matematických důkazů o jejich totální nespolehlivosti.

Když si člověk pořizuje vlastní bydlení, nové auto nebo plánuje investice, většinou intuitivně a přirozeně hledá co nejpřesnější informace a realisticky odhaduje pravděpodobnosti a dopady. Nikdo doma nesedí u barevných tabulek, ale pečlivě si spočítá, zda se mu rozhodnutí vyplatí. Vlastní peníze totiž aktivují zdravou opatrnost a racionalitu.

V korporátním či státním prostředí je tomu však paradoxně úplně naopak. Zde dominují jednoduché risk matice, kde stačí zaškrtnout políčka a označit riziko barvou. Titíž lidé zde nepracují s vlastními penězi, ale s „cizími“ firemními či veřejnými zdroji, a tak přirozený úsudek ustupuje do pozadí. Namísto realistických odhadů nastupují intuitivní, zkreslená rozhodnutí, ovlivněná morálním hazardem, house-money efektem a zkreslením dostupnosti.

Morální hazard se projevuje v tom, že lidé, kteří rozhodují, nenesou přímou odpovědnost za důsledky svých voleb (Kahneman a Tversky, 1974). House-money efekt zase znamená, že se lidé chovají rizikověji, když hospodaří s penězi, které nevnímají jako vlastní (Thaler a Johnson, 1990). A zkreslení dostupnosti způsobuje, že rozhodnutí jsou formována spíše nedávnými událostmi a emočně výraznými zkušenostmi než skutečnými statistickými daty (Tversky a Kahneman, 1973). Více o zkreslení zde.

Navíc často dochází k situaci, kdy o výběru metodiky rozhodují osoby bez potřebného formálního vzdělání v oblasti statistiky, rozhodování či risk managementu. Výsledkem je situace, kdy se ve firmě tolerují rizika, která by doma byla okamžitě odmítnuta jako příliš nebezpečná. Barevná tabulka sice vytváří iluzi kontroly, ale skutečný rizikový profil firmy nedokáže věrně zachytit.

Kritickým bodem je také to, že stačí kvalitativně hodnocená rizika přepočítat na reálná čísla, a celý obraz se dramaticky změní. Rizika označená původně jako „zelená“ se náhle stávají „oranžovými“ či dokonce „červenými“. Tento jednoduchý krok jasně ukazuje, jak miliony korun doslova létají vzduchem kvůli chybnému rozhodování založenému na nesprávně zvolených risk maticích jako nástroje k jejich valuaci a prioritizaci.

Řešením je důsledný přechod k metodám, které se opírají o reálná kvantitativní data a přesné výpočty. Je rovněž nutné změnit firemní kulturu tak, aby lidé cítili skutečnou odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí, stejně jako ji přirozeně cítí doma. Teprve pak začnou i ve firemním a veřejném prostředí rozhodovat tak racionálně, jako když jde o jejich vlastní peníze.

LITERATURA:

KAHNEMAN, D. a Tversky, A. (1974). Judgment under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science, 185(4157), 1124–1131. https://doi.org/10.1126/science.185.4157.1124

THALER, R. H. a Johnson, E. J. (1990). Gambling with the House Money and Trying to Break Even: The Effects of Prior Outcomes on Risky Choice. Management Science, 36(6), 643–660. https://doi.org/10.1287/mnsc.36.6.643

TVERSKY, A. a Kahneman, D. (1973). Availability: A Heuristic for Judging Frequency and Probability. Cognitive Psychology, 5(2), 207–232. https://doi.org/10.1016/0010-0285(73)90033-9

Pokud se vám líbí naše články, tak zvažte podporu naši práce – Naskenujte QR kód a přispějte libovolnou částkou.

Děkujeme!

Štítky: matice rizik, quant

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.