GDPR: Co internet jednou schvátí, nikdy nenavrátí

Od jisté doby je třeba vždy počítat s tím, že veškeré informace, které poskytneme třetí straně, nebo nedej bože dokonce sami nahrajeme na nějakou sociální síť, mohou být následně zneužity.

A je naprosto naivní se domnívat, že nějaké nařízení typu GDPR či jiná regulace tomu může zabránit.

Uvedení účelu a souhlasu se zpracováním, či příslib, že data budou chráněna a nebudou poskytnuta třetí straně, a že v okamžiku, když pomine účel, za jakým jsou zpracována, tak budou odstraněna, nehraje v podstatě vůbec žádnou roli.

Tato prohlášení jsou skutečně jen příslibem, kterému můžeme věřit, a doufat, že bude dodržen. Ostatně nic jiného nám ani nezbývá, protože i přes přijatá bezpečnostní opatření organizační a technické povahy mohou být naše data zcizena a zneužita.

Fakt je, že toto prohlášení vzbuzuje v mnoha uživatelích falešný pocit bezpečí, tedy že jejich data jsou chráněna a mají je pod kontrolou. Skutečně jen málokdo se totiž zajímá o to, zda již nepominul onen účel, za jakým data byla získána a zpracována a téměř nikdo, s výjimkou pár exotů, již nepožaduje jejich smazání. (Ono je to obdobné jako s tím open sourcem, každý ho teoreticky může kontrolovat, ale prakticky nikdo to nedělá.)

Dochází zde k zajímavému posunu vnímání soukromí, obzvlášť u mladší generace, která si tak nějak zvykla detaily ze svého soukromí sdílet a nějaká ochrana osobních údajů je vůbec netrápí. To dokládá i přístup mnohých uživatelů v ČR, kteří stále nahrávají své soukromé fotografie třeba na rajče. Ale není se ani čemu divit, Gaussova křivka je neúprosná, a takže co mohou tito lidé sdílet jiného než detaily ze svého života, že.

Probíhající výzkumy tento jev zatím nezaznamenaly, protože se soustřeďující spíše na otázky jako, kdo by měl nést odpovědnost za ochranu osobních údajů, zda vláda, organizace, která data zpracovává, anebo občan.

Byť je zde předem jasná odpověď, a i výrazná změna v názorech ohledně odpovědnosti během sledovaného období nehraje prakticky žádnou roli, tak to o něčem svědčí. Především o nepochopení podstaty toho, o čem by ochrana soukromí měla být, a u koho by se mělo začít.

Vážně nevím, jakou hypotézu měl výše odkazovaný výzkum potvrdit nebo vyvrátit, protože je více jak zřejmé, že vláda by měl definovat zákonný rámec a organizace by měly požadavky zákona dodržovat a nést odpovědnost, včetně případných sankcí a občan by měl disponovat právem kontroly nad informacemi, které o něm organizace zpracovává s možností požadovat jejich smazání.

Úsměvné je tak trochu prohlášení respondentů, že budou méně informací sdílet. Tuto odpověď je nutné brát se značnou rezervou, neboť byla nejspíš silně ovlivněna snahou se prezentovat v lepším v světle. Ve výsledku nakonec ti, co odpovídali, stejně ochotně poskytnou veškeré informace, které po nich bude provozovatel té či oné služby při registraci vyžadovat.

Změnil si snad někdo z lidí, kteří se výše uvedeného průzkumu účastnili, na základě medializovaných úniků informací nastavení soukromí na Facebooku, nebo si dokonce někdo z nich i zrušil účet? Domnívám se, že nikoliv a na tohle se měli výzkumníci ptát především, protože toto odráží reálný stav daleko více, než cokoli jiného.

To, zda skutečně bude sdíleno méně informací, ukáže až čas a první velký únik informací. Každopádně je třeba se zamyslet nad tím, komu a jaká data o sobě poskytujeme.

Štítky: GDPR

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.