DLP: K únikům informací bude docházet stále častěji

K únikům a krádežím informací dochází dnes a denně a to po celém světě. Úniky a krádeže dat se však netýkají jen velkých korporací, ale často i menších firem.

Přibližně 80% úniků informací je způsobeno z nedbalosti, zbývajících 20% pak je provedeno úmyslně. Z těch úmyslných je pak více jak 90% způsobeno samotnými zaměstnanci, a méně než 10% je realizováno na zakázku. Skutečný počet úniků informací však samozřejmě není znám, protože organizace, kterým data unikla, se snaží tuto skutečnost ututlat a na veřejnost se dostanou jen případy, které tvoří onu pověstnou špičku ledovce.

Nelze říci, že by Česká republika byla, pokud jde o úniky a krádeže informací v něčem výjimečná, nebo že by v ní docházelo k většímu nebo menšímu počtu úniků než v jiných zemích. Stejně tak i způsob, jak k únikům a krádežím informací dochází, je všude víceméně stejný a podobné bývají zpravidla i následky. Jediný rozdíl je snad jen ve vnímání závažnosti tohoto incidentu v jednotlivých zemích.

Toto rozdílné vnímání je dáno nejen odlišnou kulturou a historickým vývojem, ale především medializací jednotlivých případů, postojem široké veřejnosti, a rozhodnutím příslušných státních institucí o výši pokuty, kterou by měly subjekty, které za únik informací nesou odpovědnost, zaplatit. V ČR je za stávající situace k zajištění důvěrnosti informací ze strany organizací přistupováno velmi laxně, protože pokuta je zpravidla nižší, než investice do bezpečnostních opatření.

K únikům informací dochází ve větší míře v organizacích, kde nejsou zavedena příslušná bezpečnostní opatření, a je nedostatečné bezpečností povědomí. Dále pak tam, kde probíhá nějaký výzkum, vyvíjí se nové produkty, koncentruje se velké množství citlivých informací, které mají vysokou hodnotu a točí velké peníze. Z výše uvedeného tedy i vyplývá, ve kterých organizacích a zemích se můžeme s tímto jevem setkat častěji.

Jedno je jisté, v okamžiku, kdy je zveřejněna informace, že v určité organizaci došlo k úniku informací, je tato událost zpravidla spojena se ztrátou důvěry a poklesem ceny akcií. Proto i v zemích, kde mají organizace povinnost úniky informací hlásit, tyto organizace zvažují, zda danou skutečnost přiznají či nikoliv. Ne vždy je pro ně hrozba pokuty a riziko, že se tato informace nakonec přeci jen dostane na veřejnost, tak vysoká.

Je třeba si uvědomit, že únik informací nemusí mít dopad jen na samotnou organizaci, které unikla data, ale může se zcela zásadním způsobem dotknout i řady dalších subjektů. Pokud organizaci uniknou informace o jejich strategických plánech nebo výrobních postupech, kterých zneužije konkurence, je to především její problém, který se projeví na jejich hospodářských výsledcích. Jiná situace však nastane, když dojde k úniku osobních údajů o zaměstnancích, občanech nebo klientech, protože tím může organizace způsobit problém především jim.

Závěr: Organizace nevěnují dostatečnou pozornost ochraně informací, které zpracovávají a uchovávají, mnohé z nich dokonce dosud nezavedly ani základní sadu bezpečnostních opatření, která by jim umožnila riziko úniku informací výrazně snížit. Vzhledem k tomu, že úniky informací mají celosvětově rostoucí trend a organizace si začínají uvědomovat vážnost situace, lze předpokládat, že v dalších letech poroste i poptávka po DLP řešeních.

Štítky: DLP

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.