Když jsem načal v předchozím článku problematiku penetračních testů v otázce (zne)užívání jejich výsledků, bylo to jako říct B ale neříct A, … takže ještě pár vět k tomu A, tj. k čemu by penetrační testy měly být a jak by měly být provedeny.

Penetrační test je dost často omezen jen na jeden konkrétní systém a jsou dány jasné hranice systému, které tester nesmí překročit.

Indikátory kompromitace (Indicators of Compromise, zkr. IoC), jak již název napovídá, by měly sloužit k identifikaci kompromitovaného zařízení.

Tedy zařízení, kterým může být stejně tak server, jako pracovní stanice, notebook, tablet, mobilní telefon anebo síťový prvek.

S pojmy false positive a false negative se nejčastěji setkáme při hodnocení bezpečnostních řešení.

Někdy se můžeme rovněž setkat s pojmem type I error a type II error. Připomeňme si nejprve, co tyto pojmy znamenají.

Médii se prohnala zpráva, že Microsoft mění bezpečnostní politiku hesel a nebude již na systémech Windows 10 a serverech od verze 1903 vynucovat změnu hesla.

Toto prohlášení bylo zveřejněné na webu Microsoftu a setkalo se vesměs s pozitivní reakcí ze strany odborné i laické veřejnosti, nicméně je třeba upozornit na určité skutečnosti.

Řízení zranitelností (vulnerability management) probíhá v několika fázích, zpravidla čtyřech: identifikace, vyhodnocení, zvládání a kontrola.

Těmto fázím musí předcházet rozhodnutí o tom, jakým nástrojem, rozuměj skenerem zranitelností, v jakých intervalech, a jaké adresy budou skenovány, a jak se bude na jím zjištěné zranitelnosti následně reagovat. Netřeba snad dodávat, že i toto rozhodnutí je třeba pravidelně revidovat.

Počet útoků na klienty klasického internetového bankovnictví výrazně poklesl.

Přispělo k tomu nasazení FDS v minulých letech a především pak přechod z jednorázových SMS kódů na potvrzování transakcí pomocí aplikací jako např. Smart klíč.

V rámci cyber threat managementu nelze nezmínit službu tak trochu eufemisticky nazvanou cyber threat intelligence, zkr. CTI.

V rámci cyber threat intelligence dochází k zajišťování informací o připravovaných, probíhajících nebo již proběhnuvších útocích z nejrůznějších zdrojů.

Dwell time je doba, po kterou je útočník schopen zcela bez povšimnutí operovat v počítačové síti oběti.

Přičemž čas se začíná odpočítávat od okamžiku úspěšné kompromitace cíle a končí zjištěním, že došlo k napadení systému.

Výsledky penetračních testů jsou poměrně často třaskavé téma, obzvláště pokud se předtím na daném systému neprováděly.

Tendence využít nebo spíše zneužít výsledků penetračních testů tady byla, je a bude, s tím se nedá nic dělat, přesto i ti, co penetrační testy provádí, mají možnost tyto negativní jevy utlumit.

Cílem tohoto příspěvku je pokusit se definovat základní bezpečnostní pravidla pro automatizaci procesů pomocí robotů (Robotic Process Automation, zkr. RPA).

Nebudu se zde však zabývat třemi základní zákony robotiky, které jsou platné již několik desítek let, a teprve nyní, když se začínají stále více prosazovat autonomní systémy postavené na strojovém učení, někdy též vydávaném za umělou inteligenci, se začíná řešit, jak je implementovat, nýbrž konkrétními bezpečnostními opatřeními, která byste měli zavést.