V průměru 287 dní trvá organizaci, než se vypořádá s útočníkem, který pronikl do její sítě.

A ještě horší na tom je, že počet dní od průniku do detekce se pohybuje kolem 212 dní a zbylých 75 dní je pak potřebných na obnovu provozu.

Ukazuje se, že při řízení technických zranitelností se do budoucna neobejdeme bez hodnocení rizik vyplývajících z daných zranitelností, tzv. risk based vulnerability management.

Je tomu tak proto, že jak počet zranitelností roste, tak se již nelze rozhodovat o jejich zvládání jen na základě jejich CVSS base skóre.

Pojďme se společně zamyslet nad tím, co ovlivňuje a nadále i bude podstatným způsobem ovlivňovat počet kybernetických útoků.

Jednou větou, byť možná trochu na úkor přesnosti, by se dal stav, ve kterém se nacházíme, formulovat asi nějak takto.

Je doba vánoční plná příběhů a zázraků a na jeden takový je potřeba se podívat, protože se z něj můžeme hodně poučit.

Bylo, nebylo 9. 12. (byl a už není) se objevil níže uvedený tweet (mimochodem velmi trefná profilová fotka odkazující na dnes již kultovní film Leon), … a nastalo zděšení, často i oprávněné, hlavně tam, kam bezpečnost nechodí. Protože jak víme, kam nechodí bezpečnost, tam chodí hacker.

Opět se nám blíží konec roku a nadchází čas se zamyslet nad tím, jaké kybernetické hrozby můžeme očekávat v roce 2022.

Čím dál tím více zaměstnanců se připojuje do informačních systémů společností, které jsou umístěny v cloudu z domova a ze svých soukromých zařízení. Podstatným způsobem se nám změnila nejen krajina hrozeb, ale i se nám významně zvětšil povrch útoku.

Inicializační vektor útoku je v zásadě již několik let stejný, takže o nějakém novém trendu nelze úplně hovořit.

Je zde však patrný pokles v kompromitaci koncových zařízení s Windows a ovládnutí internetového bankovnictví v prohlížeči. Nadále se však můžeme setkat s phishingem, vishingem, smshingem a trojanizovanými aplikacemi.

V rámci posouzení rizik se snažíme vždy nejprve identifikovat klíčová aktiva a hrozby, které na ně působí a následně zavést vhodná bezpečnostní opatření k jejich ochraně.

Na první pohled se takovýto přístup jeví jako velice efektivní, protože co jiného bychom měli chránit než aktiva, která nám generují většinu našeho zisku. Jenže je to krapet složitější.

Organizace provozuje již roky své vlastní datové centrum, ale management se rozhodl, že nově vyvíjená aplikace poběží v bezpečném cloudu provozovaném důvěryhodnou třetí stranou, a chce vědět, zda se nějak změní rizikový profil.

Zde je třeba si uvědomit, že se nám zde podstatně mění povrch útoku, který se zásadně zvětšuje, protože kromě vlastních zaměstnanců (insiderů) budou mít k datům a systémům přístup i zaměstnanci třetí strany.

Certified in Risk and Information Systems Control je certifikace od společnosti ISACA, která prověřuje znalosti kandidáta v oblasti řízení rizik a to hned ve čtyřech doménách jako je identifikace rizik, hodnocení rizik, zvládání rizik a monitoring rizika.

Stejně jako v případě zkoušky CISM i zde máte na zodpovězení 150 otázek v angličtině 4 hodiny a vybíráte ze čtyř nabízených odpovědí tu nejvhodnější odpověď.

Po sérii předchozích článků by se mohlo nezasvěcené osobě zdát, že jsme proti cloudům. Není tomu tak, jsme jen proti bezhlavému přesunu dat do cloudů bez provedené analýzy rizik.

Např. SME až na výjimky zpravidla nejsou schopny dosáhnout takové úrovně bezpečnosti jako korporace, takže se pro ně může jevit jako výhodnější svěřit správu dat někomu, kdo tomu opravdu rozumí, tedy CSP. Ovšem nenechte se zmást odbornými termíny a zkratkami (HSM, FISP, BYOK, key splitting, apod.)