Je možné nahlížet na samotné zařízení, ze kterého uživatel přistupuje do aplikace, jako na autentizační faktor, kdy uživatel „něco má“?

Na internetu lze narazit na několik firem, které prosazují myšlenku využít samotného zařízení, ze kterého se uživatel hlásí, jako dalšího autentizačního faktoru. Bohužel většina z nich řešení, které nabízí, nazývá různě. Setkat se tak lze např. s pojmem Virtual token nebo CDI. Informace o tom, jak přesně jejich řešení fungují, však tyto firmy tají. Je zde patrný „security by obscurity“ přístup. Přitom princip, na jakém tato řešení fungují, je velice jednoduchý.

Co je to autentizace a jakými způsoby může proběhnout, jsme si uvedli již v prvním díle našeho seriálu.

Řekli jsme si, že autentizace může být založena na tom, že uživatel „něco ví“, „něco má“ nebo „něco je“. V dalších dílech jsme se pak věnovali jednotlivým autentizačním metodám. Dnes bychom mohli upřít svůj pohled směrem k vícefaktorové autentizaci.

Tvrdím, že přístup „security through obscurity“ nebo chcete-li „security by obscurity“ má své opodstatnění, byť je mnohými bezpečnostními experty kategoricky odmítán.

Samozřejmě, pokud by byla bezpečnost postavená jen na tomto opatření, jednalo by se o špatný přístup. Ovšem při budování vícevrstvé ochrany plní toto opatření nezanedbatelnou roli a celkovou bezpečnost zvyšuje.

Pokud máme zajistit bezpečnost dat během celého jejich životního cyklu a to jak v úložišti, při přenosů a během použití, musíme zavést vhodná bezpečnostní opatření.

Najít odpověď na otázku, která bezpečností opatření by měla být zavedena v konkrétním případě, není možné bez provedení analýzy rizik. Obecně ale platí, že by měla být zavedena minimálně ta opatření, která patří do základní sady opatření.

Tento příspěvek se zabývá doporučením ohledně autentizace v internetovém bankovnictví, které před několika lety vydal FFIEC (Federal Financial Institutions Examination Council).

V dokumentu Guidance on Authentication in an Internet Banking Environment se uvádí, že finanční instituce by měly efektivně ověřovat identitu svých klientů a že finanční podvody a krádeže identit jsou často výsledkem používání jednofaktorové autentizace (ID a hesla), kterou FFIEC považuje za nevhodnou.

Je SIEM něco, čím bychom se měli vážně zabývat nebo je to jen další buzzword?

V počátcích informatiky nepředstavoval auditing a monitoring informačního systému téměř žádný problém, neboť každá organizace měla zpravidla jen jeden informační systém, ke kterému se uživatelé připojovali prostřednictvím terminálů a vytvářel se tak pouze jeden log. Správce takového systému pak nastavil, které události se mají do logu zaznamenávat, a log pak pravidelně vyhodnocoval.

Velmi často se na internetu stává, že se někdo snaží získat vaše citlivá data. O to větší překvapení pak nastává, když naopak citlivá data získáte vy, a ještě k tomu ta vaše. O tom, že tato data byla použita jako prostředek v rámci konkurenčního boje, nemusíte mít vůbec tušení, stejně tak jako Karel v tomto příběhu.

Ač je žádoucí informace chránit během celého jejich životního cyklu, tak na jejich bezpečnou likvidaci mnohé firmy stále zapomínají.

Nejen domácnosti ale i firmy problematiku likvidace dat velice často podceňují. Velmi se pak podivují, když se stanou obětí nějakého útoku. Šetřením se navíc ukáže, že právě v PC nebo notebooku, který byl dán do bazaru nebo věnován jakési organizaci v rámci charitativní akce v době, kdy firma nahrazovala zastaralou výpočetní techniku novou, se nacházela citlivá data. Pokud nemáte proces likvidace dat spolehlivě ošetřen, tak vás ani sebelepší DLP řešení neochrání.

V tomto příspěvku se dozvíte, co jsou to hashovací funkce, k čemu se používají a jak fungují.

Hashovací funkce je jednosměrná/jednocestná/irreversibilní funkce, které můžeme jako parametr předat libovolně dlouhou zprávu a na jejím výstupu pak obdržíme tzv. hash nebo-li otisk o délce x-bitů. Důvod, proč se o této funkci hovoří jako o jednocestné, je ten, že z výstupu této funkce nejsme schopni zpětně vygenerovat vstup, který byl jejím parametrem. Jinými slovy, z hashe nelze odvodit původní zprávu.

Cílem produktů nazvaných DLP není nic jiného, než zabránit úniku citlivých informací, ke kterému může dojít ze strany uživatele systému a to úmyslně nebo neúmyslně.

Oba tyto případy jsme si již popsali. Na trhu je několik firem, které DLP řešení nabízejí. V principu se ale nejedná o nic převratného. Snaha zabránit uživatelům, kteří přijdou do styku s citlivými informacemi v jejich zneužití, je stará jako lidstvo samo a v historii se tento požadavek řešil různě.