Integrita je nejčastěji definována jako zajištění správnosti a úplnosti informací.

O nežádoucí modifikaci (alteration) se proto v informační bezpečnosti hovoří jako o narušení integrity (Integrity). V případě integrity je třeba si uvědomit, že pokud dojde k nežádoucí změně dat, a to ať už úmyslně, náhodou, nebo technickým selháním v důsledku působení vyšší moci, nemusí být tato nežádoucí změna vůbec odhalena a může uplynout dlouhá doba, než si někdo něčeho všimne. Čím později se na tento bezpečnostní incident přijde, tím závažnější bude jeho dopad.

Důvěrnost je nejčastěji definována jako zajištění, že informace jsou přístupné nebo sděleny pouze těm, kteří jsou k tomu oprávněni.

O nežádoucím zpřístupnění (disclosure) určitých informací se v informační bezpečnosti proto hovoří jako o narušení jejich důvěrnosti (confidentiality). Většina společností pracuje se spoustou informací, které je třeba klasifikovat a volba vhodného klasifikační schématu (classification scheme) je proto pro úspěšné zavedení klasifikace informací ve společnosti naprosto zásadní.

Už mám dost těch nejrůznějších průzkumů stavu informační bezpečnosti prováděných a zveřejňovaných nejrůznějšími společnostmi.

K čemu vlastně jsou, komu vlastně mají sloužit a jakou mají vůbec vypovídající hodnotu? Tvrdím, že většina statistik a analýz zveřejňovaných nejrůznějšími společnostmi nevypovídá zhola nic o stavu informační bezpečnosti v konkrétních firmách. Výsledky těchto průzkumů se dají často vyjádřit velice stručně a to takto: