Jako ochrana před zcela novými druhy ransomware resp. jejich detekcí lze použít tzv. techniku canary files.

Ta spočívá v tom, že se do adresářů, které obsahují citlivá data, umístí návnada v podobě několika málo souborů, a pokud dojde k jejich změně, tak je jasné, že došlo k zavlečení ransomware.

GDPR požaduje, aby subjekt, který provádí rozsáhlé zpracování osobních údajů, jmenoval tzv. pověřence pro ochranu osobních údajů (Data Protection Officer, zkr. DPO).

A pokud daný subjekt DPO nejmenuje, byť správně měl, tak za to může dostat pokutu. Bez ohledu na skutečnost, zda měl či neměl implementována příslušná bezpečnostní opatření.

Objevila se nová vlna ransomware BadRabbit cílená na ruské firmy, kterých mělo být napadeno více jak 200.

Údajně se šíří jako drive-by download malware, který se nachází na kompromitovaných zpravodajských webech, a vydává za aktualizaci aplikace Adobe Flash Player a na vnitřní síti se pak snaží zneužívat exploit EternalRomance, na který byly vydána záplata již v březnu tohoto roku.

Nedávno byly publikovány informace ohledně možnosti zneužití protokolu DDE (Dynamic Data Exchange), který je přítomný v produktech MS Office již léta, a jehož exploitace je velice snadná.

V zásadě stačí do jakéhokoliv souboru MS Office vložit jeden řádek kódu a z něj zavolat spuštění externího skriptu, kterým může být i škodlivý kód. Např. co myslíte, že udělá v MS Excel tento vzorec: =cmd|’/c echo dir>malware.bat & malware.bat & pause‘!A0

Detekovali jsme velké množství falešných poplachů generovaných antivirovým řešením od McAfee.

V poslední době jsme analyzovali několik podezřelých hlášení týkajících se malwaru na stanicích s Windows. Ve všech případech se jednalo o  javascripty (zkr. JS), které pocházely z různých stránek na internetu.

Představa, že VDE snižuje nějakým podstatným způsobem riziko napadení koncové stanice malwarem a jeho zavlečení do firmy, je scestná.

Tento, řekněme dnes už tak trochu mýtus, se začal vytvářet někdy před téměř 5 lety, jenž za tu dobu se situace dramaticky změnila, a ukázalo se, že vše je tak trochu jinak.

Jak si zajistit persistenci v OS Windows a to i na neperzistentních virtualizovaných desktopech, které se po ukončení uživatelského sezení anebo po určité době sami vrátí do původního stavu.

Budeme předpokládat, že uživatelé neperzistentních desktopů pracují pod účtem s omezenými právy, nemají právo cokoli instalovat, a spouštění aplikací je omezeno jen na ty předinstalované, je nainstalován AV s technologií HIPS a rovněž je aktivní AppLocker.

Nevím, proč se z toho dělá taková věda. Přijde mi to, jako kdyby doteď nikdo osobní data svých klientů nechránil, ignoroval požadavky Zákona 101 a čekal jen na nějaké nařízení z EU.

Schválně se podívejte na převodní tabulku mezi Zákonem 101 a GDPR, kterou vydal ÚOOÚ. Vidíte někde v prostředním sloupci písmeno „X“?

Exploity jsou dle definice na wikipedii „speciální program, data nebo sekvence příkazů, které využívají programátorskou chybu, která způsobí původně nezamýšlenou činnost software a umožňuje tak získat nějaký prospěch.“

Exploity mohou být zneužity ke kompromitaci cílového systému nebo aplikace a vést až k jejímu absolutnímu ovládnutí, a lze je rozdělit do 3 hlavních kategorií:

Byla objevena závažná zranitelnost v Bluetooth protokolu, který zajišťuje komunikaci mezi Bluetooth zařízeními a umožňuje útočníkovi, pokud se nachází v jejich bezprostřední blízkosti, nad nimi převzít kontrolu.

Do několika sekund a bez vašeho vědomí. Měli bychom se začít bát?