Pak můžete mít problém, a je celkem jedno, zda se jedná o open source nebo closed source.

Podstatné je, že daný software může obsahovat nějakou zranitelnost, které může být zneužito. A čím používanější daný plugin je, tím vyšší je riziko, že se někdo pokusí dané zranitelnosti zneužít.

V minulých dílech jsme si vysvětlili, co jsou to hybridní hrozby. Nyní si uvedeme obecný příklad vedení hybridní války.

Připomeňme, že z pohledu nezainteresovaných osob se bude jednat o zcela náhodné události.

V minulém dílu jsem psal o tom, že zaheslovaný archiv poslaný jako příloha e-mailu nemusí být doručen.

Dnes bych se chtěl zamyslet nad tím, jak může být zaheslovaný archiv zneužit v rámci APT útoku.

V tomto příspěvku navazuji na minulý díl, který se týkal vysvětlení pojmu piggybacking.

V dnešním dílu se budu věnovat několika ne tak docela známým a používaným, ale o to zajímavějším způsobům průniku do objektu.

V posledních dnech jsme mohli zaznamenat nejrůznější zprávy informující nás o tom, kdo na nás útočí.

Některé z nich poutají značnou pozornost, ovlivňují veřejné mínění a bohužel i vrcholový management rozhodující o investicích do bezpečnosti. Pojďme se společně zamyslet nad závěry, ke kterým došli nejmenovaní experti na kybernetickou bezpečnost.

V minulém dílu jsme se věnovali tomu, co jsou to hybridní hrozby. Dnes si popíšeme framework DIMEFIL.

Sedm dimenzí moci, nebo chcete-li kategorií hrozeb, které mohou být k vedení hybridní války použity a různě vzájemně kombinovány.

E-maily obsahující heslem chráněný archiv mohou být označeny jako potenciálně nebezpečné a nemusí být doručeny koncovým příjemcům.

Zaznamenal jsem, že jak se škodlivý kód šíří kyberprostorem i prostřednictvím komprimovaných příloh, tak na tuto skutečnost zareagovaly i některé společnosti nabízející a provozující bezpečnostní řešení a označují e-maily obsahující heslem chráněné přílohy za potenciálně nebezpečné.

Vytáhli deset let starý buzzword nulové důvěry, tzv. Zero Trust, zkr. ZT a přicházejí s ním jako se zcela novou a převratnou myšlenkou.

Ano, pro mladou generaci může být možná skutečně nová, ale ne pro nás, co se v oboru informační bezpečnosti pohybujeme již od samého začátku, kdy ověřování uživatele, striktní řízení přístupu a oddělení zdrojů bylo naprosto běžným požadavkem.

V minulém příspěvku jsem psal, že roste počet kybernetických útoků na operační technologie.

Problém je, že operační technologie jsou využívány i v rámci kritické infrastruktury státu a úspěšný útok může mít naprosto katastrofální dopad nejen na ekonomiku, ale i na životní prostředí, zdraví a životy obyvatelstva.

Tenhle problém se nám pořád vrací. A na první pohled se nabízí celkem jednoduché řešení.

Umístit binárku na web se snadno zapamatovatelnou adresou a dostupnou přes HTTPS. Na web pak dát certifikát od důvěryhodné certifikační autority a binárku elektronicky podepsat. A to je vše přátelé. Opravdu?