Baiting je jednoduchá technika, která spočívá v tom, že útočník nastraží přenosné paměťové médium, které představuje de facto návnadu (bait) na určitém místě, kde jej najde oběť a ta z něj pak spustí škodlivý kód.

Kreativita a drzost útočníků v tomto směru nezná mezí. Pojďme se společně podívat některé scénáře útoku.

Cloudy jsou v zásadě homogenní prostředí, které útočník může předem detailně prozkoumat, důkladně otestovat a najít v nich zranitelnosti, kterých může následně zneužít.

Jednoduše si zaplatí a dočasně se stane klientem Microsoftu, Googlu, Amazonu nebo nějaké jiné organizace provozující cloud a vyžádá si bezpečností politiky, standardy, příručky a vůbec veškerou dokumentaci a tu i dostane.

V boji s phishingem soustavně prohráváme a nic na tom nemění ani probíhající bezpečnostní osvěta zaměstnanců.

Snažíme se dostat pod kontrolu rozhodování zaměstnance, které on sám má pod kontrolou jen v jednotkách procent, protože ve většině případů jej zcela ovládají emoce.

Můžete argumentovat dosažením obchodních cílů, mandatorními požadavky anebo odstrašujícími případy.

Co to znamená a jaká jsou úskalí této argumentace, o tom si přečtete v tomto článku.

Víte, kolik organizací se v minulém roce stalo obětí nějakého toho kybernetického útoku?

Jistěže ne a vlastně ani nemůžete. Skutečný počet organizací, které se staly obětí nějakého kybernetického útoku, se nejspíš ani nikdy nedozvíte, protože žádné veřejné statistiky neexistují. Ale vězte, že jich je mnohonásobně více, než se uvádí.

Pro mnoho lidí je kybernetická válka stále něco neuchopitelného a nepochopitelného. Když se v těchto dnech objevila informace o úspěšném útoku na FireEye, tak mě jako první napadlo, kteří jejich nestátní klienti to také odnesou.

Možná se ptáte, co má soukromá firma společného s kybernetickou válkou? Pokud se jakýkoliv subjekt zaplete, byť i jen do rozkrývání státních kyber útoků, musí vždy očekávat, že i on se stane cílem.

Blíží se nám konec roku a tak opět nadešel čas se zamyslet nad tím, jakým kybernetickým hrozbám budeme čelit v nadcházejícím roce 2021.

Už teď je jisté, že budeme čelit mnoha různým hrozbám. A vzhledem k tomu, že drtivá většina útoků je zatím stále vedena spíše plošně, tak by základní bezpečnostní opatření měl přijmout v zásadě každý.

O penetračním testování i bug bounty programech jsme již psali. V tomto příspěvku bych rád srovnal tyto dva přístupy k identifikaci zranitelností, které  nemusí stát proti sobě, ale mohou se i vzájemně doplňovat.

Rozdíly jsou dány délkou trvání, náklady a typy objevených chyb, což zachycuje tabulka níže.

Došlo k citelnému poklesu klasického bankovního malware, který napadal koncová zařízení uživatelů.

Drtivá většina útoků je letos realizována prostřednictvím phishing e-mailů, které obsahují odkaz vedoucí na zpravidla hacknutý web s certifikátem, na kterém je umístěna kopie stránek internetového bankovnictví, takže je celkem jedno, z jakého zařízení klient přistupuje a jaký na něm běží operační systém.

V souvislosti s řízením a správou operačních rizik se můžeme setkat s tzv. třemi liniemi obrany.

Tento jednoduchý (three lines of defence, zkr. 3LOD) model je tady s námi již hezkou řádku let, cca dvě dekády, a je otázka, zda je tento model stále ještě plně funkční.