BYOD: fenomén, na který většina organizací není připravena

Tímto článkem zahajujeme sérii příspěvků na téma BYOD.

Když jsem se zde před více jak dvěma lety poprvé zmínil o zaměstnaneckém programu BYOD, tak tahle zkratka ještě neexistovala a jen málokterý CIO si připouštěl, že brzy přijde doba, kdy se bude muset této výzvě postavit čelem a bude zcela na něm, jaký k tomuto požadavku businessu zaujme postoj, zda bude, jak říkají Američané, „naysayer“ nebo „enabler“.

Myšlenka BYOD (Bring You Own Device nebo Buy Your Own Device) je velice prostá – umožnit zaměstnancům používat k pracovním účelům jejich vlastní zařízení, která jsou často mnohem kvalitnější, než zařízení jaká jim je schopna poskytnout jejich firma. Zaměstnavatelé předpokládají, že pokud toto zaměstnancům umožní, sníží tím nejen náklady na pořízení nových zařízení (zaměstnanec si zařízení koupí sám, bude si na něj dávat větší pozor, a zařízení se nebudou tak často ztrácet), ale zvýší se i efektivita práce, neboť zaměstnanci budou spokojenější.

Ještě větších úspěchů bude tento program slavit tam, kde zaměstnavatel svému zaměstnanci na nákup vybraného zařízení přispěje určitou částkou, ale i tak nelze počítat s tím, že se k tomuto programu připojí všichni zaměstnanci. Je tomu tak proto, že po počáteční euforii dojde k určitému vystřízlivění a ne každý bude ochoten si huntovat své vlastní zařízení. Je to podobné, jako když zaměstnanci umožníte používat k pracovním účelům jeho osobní vůz, ale nechtěli byste mu nakonec ani proplatit benzín.

Z pohledu businessu je zavedení této služby velice snadné, protože spousta zaměstnanců a mnohdy i manažerů svá soukromá zařízení používá k pracovním účelům již teď, a někteří z nich dokonce přistupují i k podnikovým aplikacím a datům. To, že o tom IT často ani neví nebo jim dokonce se zprovozněním této funkcionality v tichosti pomáhá, je věc jiná, ale to zde řešit nechci. Pravda je taková, že vedení společnosti je v podstatě svými zaměstnanci tlačeno k tomu, aby použití soukromých zařízení legalizovalo. Problém je, že byť je myšlenka BYOD, jak již bylo řečeno výše, velice prostá, tak je i zrádná. Ono totiž oficiálně umožnit použití soukromých zařízení znamená, že IT bude muset businessu poskytovat zcela novou službu, a ta bude něco stát.

A v okamžiku, kdy tuto službu zavedete, tak musíte počítat s tím, že požadavky na vás jako poskytovatele této služby porostou. Jestliže budete zpočátku podporovat třeba jen BlackBerry, tak za pár měsíců již business bude chtít používat i zařízení s iOS a později i Android. A nebudou na vás vyvíjeny jen tlaky, abyste podporovali všechny nejvíce používané mobilní OS, ale abyste kromě synchronizace pošty, kalendáře a kontaktů umožnili uživatelům těchto zařízení přistupovat i k podnikovým aplikacím, neboť nemálo zaměstnanců a manažerů bude chtít svůj tablet s iOS nebo Android používat jako hlavní pracovní nástroj.

A to není všechno, tím jak poroste počet uživatelů těchto zařízení, budou růst i požadavky na to, aby na těchto zařízeních fungovaly všechny důležité aplikace. To v některých případech povede k vývoji webových aplikací a úpravě stávajících aplikací, které sice běží v prohlížeči, ale jsou vázány na konkrétní platformu nebo nebyly naprogramovány v souladu se standardy (nebo se naopak standardu příliš úzkostlivě držely) a v některých prohlížečích nejsou funkční.

Jestliže budete chtít zajistit odpovídající úroveň bezpečnosti a udržet cenu za poskytování této služby na rozumné úrovni, budete muset sáhnout po nějakém MDM (Mobile Device Management) nástroji. S postupným nárůstem počtu uživatelů této služby dojde i k tomu, že budete muset vyškolit i své lidi na helpdesku a budete muset začít poskytovat podporu i uživatelům používajícím vlastní zařízení.

Štítky: BYOD

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.