Sbírky a spontánní iniciativy na podporu obětí války jsou lidsky pochopitelné. V okamžiku, kdy sledujeme destrukci a utrpení, je přirozené chtít pomoci.

Jenže sbírky na munici či zbraně a zejména pak titulky typu „Češi sbírají na raketu, která může zasáhnout Moskvu“ otevírají otázky, které už nejsou ani morální, ani symbolické. Jsou politické. A hlavně bezpečnostní.

Obrana 21. století se nevede jen tanky, letouny a raketovými systémy, ale i v kyberprostoru, prostřednictvím dronů, umělé inteligence a informační války.

Jenže právě v těchto oblastech má ČR dlouhodobý deficit a závislost na zahraničních technologiích ji činí zranitelnou.