Myslíte si, že když úspěšně otestujete přechod na novou verzi systému a v rámci testování se neobjeví žádné problémy, že máte vyhráno?

Vězte, že problémy se obvykle objeví až po nějaké době používání a v některých případech jsou dokonce takového rázu, že není jiné cesty, než se zase vrátit k předchozí funkční verzi. Možná si teď říkáte, v čem je problém, máte přeci zpracovaný a otestovaný DRP a sekundární server pro případ výpadku. Nainstalujete na něj předchozí verzi, uživatele přesměrujete na něj a nikdo si ničeho ani nevšimne. 

Tento příspěvek se zabývá doporučením ohledně autentizace v internetovém bankovnictví, které před několika lety vydal FFIEC (Federal Financial Institutions Examination Council).

V dokumentu Guidance on Authentication in an Internet Banking Environment se uvádí, že finanční instituce by měly efektivně ověřovat identitu svých klientů a že finanční podvody a krádeže identit jsou často výsledkem používání jednofaktorové autentizace (ID a hesla), kterou FFIEC považuje za nevhodnou.

Je SIEM něco, čím bychom se měli vážně zabývat nebo je to jen další buzzword?

V počátcích informatiky nepředstavoval auditing a monitoring informačního systému téměř žádný problém, neboť každá organizace měla zpravidla jen jeden informační systém, ke kterému se uživatelé připojovali prostřednictvím terminálů a vytvářel se tak pouze jeden log. Správce takového systému pak nastavil, které události se mají do logu zaznamenávat, a log pak pravidelně vyhodnocoval.

Pojďme se společně zamyslet nad tím, jaké vlastnosti by měl splňovat nástroj na incident management.

A nezapomínejme přitom na to, že jsou minimálně dvě skupiny uživatelů tohoto nástroje, ti co incidenty hlásí a ti co je řeší. Incident může být uživatelem nahlášen telefonicky, mailem nebo přes webové rozhraní, což je z pohledu řešitele ta nejlepší varianta a z pohledu uživatele mnohdy ta nejhorší, bohužel.

Cílem tohoto příspěvku je popsat základní rozdíly mezi kvalitativní a kvantitativní analýzou rizik.

Kvantitativní analýza rizik je náročnější na zdroje a její provedení trvá mnohem déle než kvalitativní analýza rizik. Je tomu tak proto, že hodnotu aktiva je nutné vyjádřit v penězích stejně jako možnou škodu v případě realizace konkrétní hrozby. Vyjádření škody ve finančních jednotkách však umožňuje jednodušší rozhodování ve fázi zvládání rizik, kdy vybíráme vhodná opatření.

Ač je žádoucí informace chránit během celého jejich životního cyklu, tak na jejich bezpečnou likvidaci mnohé firmy stále zapomínají.

Nejen domácnosti ale i firmy problematiku likvidace dat velice často podceňují. Velmi se pak podivují, když se stanou obětí nějakého útoku. Šetřením se navíc ukáže, že právě v PC nebo notebooku, který byl dán do bazaru nebo věnován jakési organizaci v rámci charitativní akce v době, kdy firma nahrazovala zastaralou výpočetní techniku novou, se nacházela citlivá data. Pokud nemáte proces likvidace dat spolehlivě ošetřen, tak vás ani sebelepší DLP řešení neochrání.

Cílem tohoto příspěvku je poskytnout čtenáři jednoduchý návod, jak provést kvalitativní analýzu rizik a doplnit informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“.

Kvalitativní analýza rizik je založena na expertním odhadu jednotlivých aktiv, hrozeb a zranitelností a pro jejich vyjádření používá slovního nebo číselného hodnocení. Umožňuje tak poměrně snadno a rychle identifikovat ta největší rizika.

V tomto příspěvku se dozvíte, co jsou to hashovací funkce, k čemu se používají a jak fungují.

Hashovací funkce je jednosměrná/jednocestná/irreversibilní funkce, které můžeme jako parametr předat libovolně dlouhou zprávu a na jejím výstupu pak obdržíme tzv. hash nebo-li otisk o délce x-bitů. Důvod, proč se o této funkci hovoří jako o jednocestné, je ten, že z výstupu této funkce nejsme schopni zpětně vygenerovat vstup, který byl jejím parametrem. Jinými slovy, z hashe nelze odvodit původní zprávu.

Cílem produktů nazvaných DLP není nic jiného, než zabránit úniku citlivých informací, ke kterému může dojít ze strany uživatele systému a to úmyslně nebo neúmyslně.

Oba tyto případy jsme si již popsali. Na trhu je několik firem, které DLP řešení nabízejí. V principu se ale nejedná o nic převratného. Snaha zabránit uživatelům, kteří přijdou do styku s citlivými informacemi v jejich zneužití, je stará jako lidstvo samo a v historii se tento požadavek řešil různě.

Je cloud computing něco, čím bychom se měli vážně zabývat nebo je to jen další buzzword?

Zamysleme se nejdříve nad původem tohoto slova. Vzhledem k tomu, že se internet na nejrůznějších obrázcích znázorňuje jako mrak nebo chcete-li oblak a stále více společností nabízí své služby na internetu a přes internet jsou i jejich služby dostupné, je vznik tohoto slova celkem logický. Z pohledu uživatele je vše, co se nachází mimo jeho síť, oblak (cloud).