Pro to s výrazně nižším TCO? Na první pohled celkem logická úvaha, ale nemusí to být správné rozhodnutí. Proč? Protože řešení, u kterého vyšlo výrazně horší TCO, může mít mnohem lepší ROI, a proto bychom měli počítat i ROI. Náklady mohou být sice vyšší, ale zase mohou být vyšší i výnosy. A pokud je zisk definován jako rozdíl výnosů a nákladů, je zřejmé, že v takovém případě budeme mít i větší zisk. Spočítat TCO a ROI však nemusí být vůbec jednoduché.

TCO (Total Cost of Ownership)

TCO  neboli celkové náklady na vlastnictví se počítají běžně za rok, dva roky, tři roky nebo pět let. Jedná se o součet všech přímých i nepřímých nákladů od nákupu, provozu a údržbu až po likvidaci. Nejprve si ale musíte ujasnit, co přesně potřebujete, protože ceny se mohou u různých výrobců a poskytovatelů služeb podstatně lišit. Budete muset nejspíš vyhodnotit několik variant a na základě nějaké rozhodovací metody pak zvolit tu variantu, která pro vás bude nejvýhodnější.

• HW – je vhodné, když máte zaveden capacity planning, protože díky němu snadno zjistíte, jaký HW vlastně potřebujete. Nespoléhejte se jen na to, co vám řekne dodavatel.
• SW – cena vlastního SW + licence. Celková cena se může odvíjet od počtu uživatelů, kteří budou daný SW současně používat, počtu instalací daného SW až po počet CPU, na kterých daný SW poběží. Cena také mnohdy výrazně klesá při objednávce většího počtu kusů.
• Instalace a konfigurace – Potřebný HW a SW musí někdo nainstalovat a nakonfigurovat. V případě nového systému, je výhodnější tuto činnost přenechat odborníkům.
• Technická podpora a upgrady – Zjistěte si, co přesně je v ceně, v čem podpora spočívá, na kolik hodin za rok máte nárok, kolik se pak platí za hodinu, když si tento kredit vyčerpáte.
• Implementace – Instalací a konfigurací zavedení nového systému obvykle nekončí, dost často je potřeba zavést ještě odpovídající procesy a to na požadované úrovni.
• Školení – Bez ohledu na to, jak složitý nebo naopak jednoduchý je nový systém, neměli byste zapomínat na školení, protože pak utratíte mnohem víc za podporu.
• Konzultace – Je zřejmé, že čas od času se objeví nějaký problém, se kterým si nebudete vědět rady a budete potřebovat danou záležitost konzultovat s dodavatelem. Zajímejte se proto o to, kolik taková konzultace stojí.
• Administrace – Počítejte s tím, že každý systém musí někdo udržovat v chodu, monitorovat ho, optimalizovat a testovat jeho funkčnost.
• Testovacího prostředí – V některých případech, např. u systémů, které musí běžet nepřetržitě, budete muset investovat i do vybudování testovacího prostředí. Tím se může cena za HW zdvojnásobit.
• Change management – V případě, že se jedná o systém, který byl pro vás vyvinut na zakázku, počítejte s tím, že časem budete požadovat nějakou změnu a ta si vyžádá nějakou programovou úpravu. Zajímejte se proto i o to, kolik si pak dodavatel účtuje za tuto práci.
• Lidské zdroje – Je možné, že v souvislosti s novým systémem bude potřeba najmout specialistu na daný systém a ten může být dost drahý.
• Energie – Zajímat byste se měli o to, jakou má daný systém energetickou spotřebu, neboť i ta může tvořit podstatnou část provozních nákladů.
• V některých případech je vhodné započítat do celkových nákladů i Telco oblast, zejména pokud jsou nároky na datovou ale třeba i hlasovou komunikaci výrazně odlišné od předchozího řešení.
• Náklady na cestovné – někdy jsou zahrnuty v ceně řešení nakupovaného od dodavatele, ale v některých případech nejsou součástí těchto cen. Tyto náklady mohou být nezanedbatelné zejména v případě implementace systému zakoupeného od zahraniční dodavatelské firmy.

Usilujte o to, aby vám dodavatelé předkládali nabídky v takové podobě, abyste je mohli mezi sebou snadno porovnat. Pozor na nejrůznější balíčky, slevy a bonusy, které vám dodavatel začne nabízet v okamžiku, kdy se dozví, že uvažujete i o jiném řešení, ty v tom rozhodování dokážou mnohdy udělat pořádný zmatek. Soustřeďte se především na to, co opravdu potřebujete. Pokud hodnotíte nabídku od zahraničního dodavatele, nezapomínejte na to, že celková cena může být dost podstatně ovlivněna aktuálním kurzem.

ROI (Return on Investment)

ROI neboli návratnost investice vyjadřuje v podstatě čistý zisk nebo ztrátu poměřenou počáteční investicí nutnou na pořízení řešení vyjádřenou v %. Pro kalkulaci je důležité také zvolit předpokládanou dobu využitelnosti nového řešení, v IT obvykle 5 let.

• Provozní náklady dosud používaného řešení, které se tímto nahrazuje.
• Ztráty, kterým se tímto řešením zabránilo. Pokud máte nějakou statistiku, můžete zjistit, jaké byly ztráty za rok způsobené tím, že staré řešení nefungovalo.
• Výnosy nového řešení. Nezapomínejte, že výnosy mohou v dalších letech klesat nebo naopak růst, a proto se zajímejte o skutečné cash flow v jednotlivých letech.

 Závěr: V tomto příspěvku jsme si popsali způsob, jak spočítat návratnosti investice. Investice je tím výhodnější, čím vyšší hodnoty ROI dosahuje.

Poznámka: V příspěvku Jak snížit náklady na IT je pár desítek naprosto konkrétních tipů, které by neměly ujít vaší pozornosti.

No related posts.

Pokud se např. rozhodnete přesunout své výpočetní středisko do jiné země z důvodů snížení nákladů na jeho provoz, měli byste výběru vhodné lokality věnovat nemalou pozornost a především si položit otázku, jaká je návratnost této investice a zda se vám to opravdu vyplatí.

Co je to offshoring

Offshoring obecně je přesun resp. vyčlenění nějaké aktivity nebo aktivit v rámci jedné společnosti do jiné země. Důvodů, proč byste měli o offshoringu uvažovat, je několik, v jiné zemi může být levnější pracovní síla, nižší cena za nájem, nižší cena za metr čtvereční půdy, nižší cena za energii a telekomunikace. Jednoduše řečeno, je to především nižší cena vstupů a v některých případech i nižší daně, co vede mnoho firem, zpravidla nadnárodní společnosti, které působí v různých zemích, k přesunu některých svých aktivit do zemí, kde je laciněji. Nejčastějším důvodem je tedy úspora nákladů.

Poznámka: Rozdílu mezi pojmy inshoring, nearshoring a offshoring se v tomto příspěvku věnovat nebudeme, protože to, zda došlo k přesunu aktivit do země, která se nachází na stejném nebo jiném kontinentu není podstatné.

Úskalí offshoringu

V okamžiku, kdy se rozhodnete pro offshoring, měli byste hodnotit více variant tj. zemí a lokalit, které pro umístění výpočetního střediska připadají v úvahu. Určitě byste měli provést analýzu rizik, která by posuzovala hrozby jednotlivých prostředí. Dále byste se měli pokusit odhadnout možný vývoj v následujících letech. To zdůrazňuji především proto, že většina firem se v nejrůznějších průzkumech z posledních let přiznala k tomu, že hlavním kritériem jejich výběru byla cena. Tedy veličina velice nestálá, jak se dozvíte dále. Když mluvím o prostředí, mám tím na mysli prostředí přírodní, demografické, kulturní, sociální, legislativní, politické a ekonomické, které se velice dynamicky mění.

Vzhledem k tomu, že vybíráte zemi a lokalitu pro výpočetní středisko, měli byste hledat takovou zemi, která je bezpečná tj. nehrozí zde přírodní katastrofy, války ani jiné nepokoje, a která je zároveň ekonomicky a politicky stabilní, neboť očekáváte nějakou návratnost investice. Dalším vaším požadavkem by měla být kvalitní infrastruktura, protože výpočetní středisko je energeticky poměrně náročná záležitost, především co do dodávky elektrické energie a vody, která se dost často používá k chlazení. Jednoduše řečeno, hledejte zemi, kde bude lacino, bezpečno a kvalitní infrastruktura.

V okamžiku, kdy takovou zemi a lokalitu najdete a výpočetní středisko tam vybudujete, tak nemáte vyhráno. Jde o to, že nižší náklady tam jsou nyní, ale za pár let tomu tak být nemusí a vaše investice tak může být zmařena. Proč? Protože proti vám hraje čas. Doba od rozhodnutí přestěhovat výpočetní středisko do jiné země přes jeho vybudování až po jeho zprovoznění je příliš dlouhá a za tu dobu se může příliš mnoho věcí změnit.

Jako příklad si vezměme Českou republiku, ta se dle GSLI (A.T. Kearny Global Services Location Index ^TM) v roce 2004 nacházela na 4. místě  a patřila tak mezi nejatraktivnější země pro offshoring na světě a nejatraktivnější v Evropě vůbec. Za ní se nacházelo na 10. místě Polsko a na 11. místě Maďarsko. Pokud se podíváme na situaci v roce 2007, tak zjistíme, že Česká republika již v první desítce zemí není, neboť se umístila až na 16. místě a podobně je to i s Polskem, které skončilo na 18. místě a Maďarskem, které skončilo na 24. místě. A tento trend pokračoval i v roce 2009, kdy se Česká republika umístila na 32. místě, Maďarsko na 37. místě a Polsko na 38. místě.

A.T. Kerny svůj GLSI definuje takto: „Established in 2004, the GSLI analyzes and ranks the top 50 countries worldwide as the best destinations for providing outsourcing activities, including IT services and support, contact centers and back-office support. Each country’s score is composed of a weighted combination of relative scores on 43 measurements, which are grouped into three categories: financial attractiveness, people skills and availability, and business environment.“

Pokud se tedy někdo rozhodoval v roce 2005 o umístění svého výpočetního střediska v České republice, Polsku nebo Maďarsku, mohly se mu tyto státy jevit jako velice atraktivní. Ovšem po 5 letech je situace zcela jiná a rozhodnutí vybudovat výpočetní středisko v těchto zemích se již nejeví jako až tak dobrá investice. Hlavní příčinou propadu těchto států na žebříčku atraktivity byl především růst cen vstupů a posilující měna vůči dolaru. Když se podíváte na jednotlivé indexy, jistě vám neunikne, že největší rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou především v cenách vstupů. Další faktory, jako je dostupnost kvalifikovaných zaměstnanců a podmínky pro podnikání, které GSLI též vyhodnocuje, se příliš nezměnily, což u těchto zemí ani nelze očekávat. I zde tedy platí železný zákon nabídky a poptávky. Rostoucí zájem investorů, čili rostoucí poptávka po těchto službách táhne cenu zdrojů, které jsou omezené, nahoru.

Jedno je jasné, stěhovat výpočetní středisko do země, která se umístila v GLSI jen o kousek nad vámi je nesmysl, protože lze předpokládat přibližně stejný vývoj v obou zemích a během několika málo let se mohou jejich pozice i vyměnit. Šance na návratnost investice je v takovém případě mizivá. Všimněte si, že oproti roku 2007 si pohoršilo také Bulharsko, které se propadlo z 9. místa na místo 13. a dále Slovensko, které se propadlo z 12. místa na místo 40. Naproti tomu Rumunsko se vyšvihlo z 33. místa na místo 19. Nebudeme se zabývat příčinou těchto změn. Podstatná je jiná skutečnost, že většina států lítá po indexu jak hadr na holi.

Jako rozumné se tedy na první pohled jeví umístit výpočetní středisko do země, která se nachází v první desítce již několik let, např. Indie, Čína nebo Malajsie. Zde lze počítat s vysokou pravděpodobností návratnosti investice. Je ale otázka, jak dlouho se tyto země na těchto pozicích udrží. Musíme připustit, že v důsledku rostoucích investicí v těchto zemích se pravděpodobně uplatní teorém lokomotivy a časem se hospodářská situace vyrovná. Vzhledem k tomu, že při stěhování výpočetního střediska obvykle dochází ke konsolidaci více výpočetních středisek, je třeba brát v úvahu rizika jako ochromení síťové infrastruktury dané země. V takovém případě potom je potom výpočetní středisko nedostupné pro všechny členy koncernu. Synergický efekt pak funguje obráceně, ztrátu plynoucí z nedostupnosti systémů a dat pak pocítí všichni.

A co vy, plánujete přestěhovat své výpočetní středisko do jiné země nebo jste to již dokonce udělali?

No related posts.

A přitom možností, jak snížit náklady na IT, je spousta. Tento článek přináší naprosto konkrétní tipy, jak snížit náklady na IT. Následující seznam se nesnaží být vyčerpávající.

1. Outsourcing

Pokud někdo dokáže danou službu např. vývoj SW nabídnout laciněji a ve stejné kvalitě, využijte toho.

2. Offshoring

Pokud můžete např. výpočetní středisko přesunout do levnější země, udělejte to.

3. Cloud computing

Zamyslete se nad tím, zda by pro vás nebyly služby, které nabízí cloud computing, v některých případech výhodnější.

4. Bodyshopping

Tam, kde nehrozí ztráta know-how a nejedná se o natolik specifickou činnost, aby se nedala rychle naučit, je možné uzavřít kontrakt se společností, která vám poskytne na určitou dobu své pracovníky, např. v době dovolených.

5. Revize smluv

Nahraďte drahé produkty a služby levnějšími a stejně kvalitními. To že před 3 lety uzavřená smlouva byla pro vás výhodná, to už dnes dávno nemusí platit. Zvažte, zda by v některých případech nebylo výhodnější mít uzavřenou smlouvu místo s několika, pouze s jedním dodavatelem.

6. Reengineering procesů

Analyzujte stávající procesy (AS-IS) a navrhněte nové řešení (TO-BE), dělejte věci efektivně. Cobit a ITIL vám v tom pomůže.

7. Automatizace

Souvisí s reingeneeringem procesů. Položte si otázku, zda nelze některé činnosti, které dělá lidská obsluha, automatizovat.

8. Reorganizace

Zamyslete se nad změnou organizační struktury a snížením počtu zaměstnanců. Podkladem pro rozhodování by měla být analýza procesů a výkonnosti zaměstnanců.

9. Školení

Ač představuje náklady, v delším časovém horizontu se vám vždy vrátí – proškolení zaměstnanci nadělají méně chyb. Do budoucna budete schopni s menším počtem zaměstnanců poskytnout stejně kvalitní služby.

10. Zákoník práce

Dodržujte ho, vytvořením optimálních podmínek pro práci a především dodržováním přestávek a pracovní doby se snižuje množství chyb.

11. Práce z domova a vzdálený přístup

Ušetříte náklady za pracovní místo, osvětlení a klimatizaci pracoviště, el. energii potřebnou k napájení počítače a v neposlední řadě i spotřebu vody.

12. Virtualizace

Konsolidujte servery, nasaďte virtualizační SW a snižte náklady na umístění, napájení, chlazení i náklady na správu těchto serverů, které rozhodně nejsou zanedbatelné.

13. Upgradujte HW

Sledujte, v jaké fázi životního cyklu se váš HW nachází a jaké jsou náklady na jeho provoz. Včas ho vyměňte, jinak proděláte na častých servisních zásazích a vyšší spotřebě.

14. Povolte soukromá zařízení

Umožněte svým zaměstnancům v rámci programu BYOD (Buy Your Own Device) používat jejich vlastní zařízení a je jedno, zda se bude jednat o notebook, tablet, nebo smartphone.

15. Lite verze

V případě, že uvažujete o virtualizaci desktopů, nezapomínejte, že některé OS obsahují obrovské množství souborů, které nejsou pro vlastní běh vůbec potřeba a mohou být bez problémů a ovlivnění funkčnosti odstraněny. Spolu s velikostí image se tak výrazně sníží i požadavek na operační paměť a diskový prostor.

16. Úsporný režim PC

Zamyslete se nad snížením spotřeby celého počítače, především v době nečinnosti. Při několika 1000 počítačů již má velký význam zamyslet se nad vhodným nastavením úsporného režimu, vypínání PC, monitorů a disků.

17. Klimatizace

Chlazení v řadě tzv. inrow změňte za chlazení nad zařízením tzv. overhead. Počáteční investice je vysoká, ale velice brzy se vám vrátí.

18. Requirement engineering

Věnujte pozornost tomu, co váš zákazník vlastně chce –  neztrácejte čas vývojem něčeho, co zákazník vůbec nepotřebuje.

19. Metodika vývoje

Ne vždy jsou klasické metodiky vývoje SW nejvýhodnější, uvažujte i o agilních metodikách vývoje SW.

20. Testování SW

Důkladné testování SW v průběhu celého životního cyklu vytváří předpoklad, že dojde k včasnému odstranění chyb.

21. Zredukujte počet tiskáren

Pořiďte si místo několika tiskáren raději jednu výkonnější a umístěte ji dál od zaměstnanců.

22. Změnte výchozí nastavení tiskáren

Snižte spotřebu papíru, toneru a inkoustu tím, že výchozí nastavení tiskárny změníte na černobílý, oboustranný a úsporný tisk.

23. Používejte úsporný font

Používejte úsporný font např. Century Gothic nebo Times New Roman, které používá tenčí linky nebo ekologické fonty obsahující množství neviditelných dírek, takže písmena nejsou plně vylita barvou a tím uspoříte toner nebo inkoust.

24. Omezte tisk

Zvažte, zda musíte daný dokument opravdu vytisknout a pokud ano, tak zda musí být vytištěn barevně. Zmenšete okraje dokumentu a vytiskněte ho na laserové tiskárně.

25. Licence

Monitorujte, jak a kým jsou jednotlivé aplikace využívány a jaký je jejich přínos pro vaši společnost. Zvažte, jaké aplikace opravdu potřebujete a zda není k dispozici jiný, levnější produkt a zda není možné více aplikací nahradit jednou.

26. Tenký klient

Pokud to jde, přejděte na tenkého klienta. Ušetříte náklady za aktualizaci, tu budete nyní muset provádět jen na serveru. Zákazník bude mít vždy aktuální a funkční verzi. Kromě SW tenkého klienta se zamyslete i nad tenkým HW klientem tj. stanici bez disku, aplikací a OS.

27. Velké disky

Tam kde to lze, používejte velké disky (jsou sice pomalejší), ale vzhledem k tomu, že spotřeba disků není výrazně závislá na jejich kapacitě, je výhodnější velký počet disků o malé kapacitě nahradit menším počtem disků o velké kapacitě.

28. SSD

Místo vysokootáčkových disků s malou kapacitou použijte Solid State Disk – obsahuje flash paměť a tudíž spotřebuje méně energie a ještě k tomu má přístupovou dobu o nějaký řád rychlejší než současné nejrychlejší pevné disky.

29. Přesun dat

Přesuňte nepoužívaná data s vysokorychlostních disků na pomalejší s nižší spotřebou. Zamyslete se nad tím, zda nenasadit nějaký SW na automatizovaný přesun (automated tiering) dat mezi disky podle toho, jak je k datům přistupováno.

30. Komprimace

Některá data lze velice úspěšně komprimovat a tím výrazně snížit požadavky na diskovou kapacitu.

31. Archivace

Data, ke kterým uživatelé tak často nepřistupují, je možné přesunout na levnější média.

32. Skartace

Spousta dat na vašich síťových discích je neaktuálních a dost často se také jedná o data, která na nich nemají vůbec co dělat, např. nelegální kopie filmů, hudebních skladeb, aplikací, ale i soukromých fotografií apod.

33. Deduplikace

V síti s velkým počtem uživatelů se dost často stává, že na discích je uložen jeden soubor několikrát, často i tolikrát, kolik je uživatelů. Při deduplikaci je uchovávána pouze jedna instance daného souboru a na ní vedou odkazy.

34. VoIP

Snižte náklady za telefonování, telefonujte přes internet.

35. Sdílejte infrastrukturu

K přenosu dat ze zařízení sloužících k zajištění fyzické bezpečnosti využívejte stejnou síťovou infrastrukturu, která se používá pro přenos business dat. Stačí vám pak menší počet aktivních prvků, fyzických portů, síťových adaptérů, kabelů apod.

Máte nějaký další nápad, jak snížit náklady na IT? Podělte se o něj s ostatními čtenáři v diskusi pod článkem nebo napište a my váš tip přidáme do seznamu.

No related posts.

Druhy virtualiazace

• Emulace – softwarově se emuluje hardwarová platforma, která není fyzicky dostupná. Vzhledem k tomu, že se musí kompletně emulovat hardwarová platforma, může dojít k viditelnému zpomalení systému, na kterém se emulátor spouští.
• Plná virtualizace – není potřeba provádět žádné modifikace operačního systému ani aplikací, které mají běžet ve virtuálním serveru. Hostovaný OS je důsledně oddělený od HW. Vzhledem k tomu, že je nutné emulovat řadu operací jako je přístup k paměti, většinu instrukcí CPU, přístup na disk, není možné dosáhnout plného výkonu.
• Paravirtualizace – vzhledem k tomu, že se simulace HW neprovádí, lze dosáhnout mnohem vyššího výkonu a s menší režií, je však nutné modifikovat jádro hostovaného OS.

Jak virtualizace funguje

Na fyzický server se nainstaluje nějaký virtualizační software, který je schopen přidělovat systémové prostředky jednotlivým virtuálním serverům podle potřeby a aktuálního zatížení. Základem virtualizačního SW je tzv. hypervizor, což je softwarová vrstva mezi hardwarem a virtualními servery, která se stará o přidělování prostředků jednotlivým virtuálním serverům. Důležité je, že virtuální server nikdy nepřistupuje k HW přímo, ale využívá služeb, které poskytuje hypervizor. Velikost hypervizoru se pohybuje v řádech několika málo KB až MB. Nabízí se tedy úvaha, že čím menší bude velikost hypervizoru, tím bude jednodušší a tedy i odolnější proti útokům.

Pokud se zamyslíte nad tím, jak virtuální server funguje, jistě sami přijdete na to, že asi nebude příliš dobrý nápad používat virtuální server pro takovou aplikaci, která provádí velký počet I/O operací. A to z toho důvodu, že ke sběrnici stejně jako k paměti nebo procesoru nemá váš virtuální server přímý přístup. Nezapomínejme na to, že všechny požadavky na přístup k HW musí jít vždy přes hypervizora, pokud se nejedná o virtualizaci na úrovni hardwaru nebo firmwaru, takže k určitému zpomalení, byť v mnoha případech nepodstatnému, zde přesto dochází.

Pro některé aplikace však toto zpomalení může být kritické. Nasazení do produkčního prostředí by proto měl předcházet důkladný performance test, jedině tak se lze vyhnout nepříjemnému překvapení. Po virtualizaci lze pozorovat pokles výkonu systému v řádech několika málo procent. Pozitivní ale je, že např. přenos dat mezi dvěma guesty na stejném hostu je výrazně rychlejší než mezi dvěma fyzickými systémy, protože nejste omezováni rychlostí přenosové soustavy.

Rizika virtualizace

Virtualizace bezesporu vede ke snížení nákladů, ale zároveň nějak musíme zvládat rizika, která jsme možná předtím, když každá aplikace běžela na svém vlastním fyzickém serveru, moc řešit nemuseli.

Zhoršení kvality poskytování služeb

ICT může podlehnout euforii a začít na stávajícím fyzickém serveru vytvářet další a další instance virtuálních serverů. Především proto, že vytvořit další virtuální server je mnohem jednodušší než zakoupit další fyzický server. Časem tak může dojít ke zprovoznění většího počtu virtuálních serverů než kolik jich je fyzický server schopen zvládnout a ICT nebude moci dostát svým závazkům. Na plánování nového virtuálního serveru by se proto měl podílet celý tým zahrnující správce systému, aplikace, databáze, sítě apod., tak jako jste to nejspíš dělali, když jste si pořizovali nový fyzický server.

Útok na fyzický server

Je třeba si uvědomit, že fyzický server, na kterém poběží několik virtuálních serverů, bude sice pořád čelit stejným hrozbám jako předtím, ale pravděpodobnost výskytu některých hrozeb bude spíše vyšší, než nižší. Především proto, že pro útočníka se stane tento server mnohem zajímavějším cílem. Když se mu totiž podaří tento server vyřadit z provozu, vyřadí tím z provozu i všechny virtuální servery, které na něm běží a způsobí tak mnohem větší škodu.

Útok na hypervizora

Hypervizor vytváří prostředí pro běh virtuálních strojů, izoluje je od sebe a zprostředkovává přístup k fyzickým zdrojům. Zranitelnost hypervizoru je velice nízká, stejně jako  pravděpodobnost hrozby útoku. Avšak v okamžiku, kdy se útočníkovi podaří kompromitovat hypervizora, získá přístup ke všem běžícím virtuálním serverům a tedy i aplikacím a datům v nich zpracovávaných. Toto riziko je potřeba monitorovat, protože to, že zatím nebyl dokumentován úspěšný útok na hypervozora neznamená, že k němu nemůže v budoucnu někdy dojít.

Spuštění nezabezpečeného systému

Rychlost a snadnost, s jakou lze klonováním vytvářet nové virtuální stroje může vést k tomu, že dojde ke spuštění systému, který nebude obsahovat aktuální antivirové prostředky, patche a nebude splňovat bezpečnostní standardy. Takový systém pak bude zranitelný a útočník těchto zranitelností může zneužít např. k tomu, aby získal práva administrátora na tomto serveru.

Obnova neaktuální verze

Rychlost a snadnost s jakou lze provést obnovu systému v případě havárie může vést k obnově nějaké starší verze. A starší verze mohla např. obsahovat jinou business logiku. Toho si zpočátku nemusí nikdo všimnout, ale najednou se začnou objevovat staré chyby, které již byly jednou odstraněny. V okamžiku, kdy si těchto chyb někdo všimne, může již být pozdě.

Nedostatečné oddělení serverů

Virtualizace umožňuje snadno vytvořit síťová propojení mezi jednotlivými virtuálními servery, které byly dříve od sebe odděleny firewallem nebo se mezi nimi nacházel nějaký IDS/IPS.

Vyšší chybovost

Snadnost a rychlost s jakou lze provádět změny a přidávat další virtuální servery přináší i vyšší možnost zanesení chyby např. od značně přetíženého nebo nezkušeného správce.

Špatně nastavená práva

Mohou být špatně nastavena oprávnění pro manipulaci s virtuálními systémy.

Závěr: Ochraně serveru, na kterém běží mnoho virtuálních serverů, bychom měli věnovat zvýšenou pozornost a implementovat vhodná opatření vedoucí ke snížení rizik. Pokud se rozhodnete virtualizovat, volte takové řešení, které vám umožní provozovat virtualizaci nad více fyzickými stroji, především proto, aby bylo možné zakoupením a integrací dalšího fyzického stroje celkový výkon podle potřeby zvyšovat. V opačném případě budete, co se zvyšování výkonu týká, značně omezeni možnostmi stávajícího fyzického serveru. Dále doporučuji začít nejprve s virtualizací testovacího a vývojového prostředí. Poté můžete pokračovat s méně důležitými aplikacemi a teprve až když získáte dostatek zkušeností, můžete přistoupit k virtualizaci aplikací pro vás kritických.

Poznámka: Správa virtuálních serverů je časově podstatně méně náročná než správa klasických fyzických serverů. Rovněž doba pořízení a nasazení nového serveru se může zkrátit z několika měsíců nebo dnů až na několik málo hodin nebo minut. Z těchto důvodů se dá očekávat i snížení počtu zaměstnanců ICT, kteří mají správu serverů na starost.

Related posts:

1. Laxní přístup k zabezpečení virtualizovaného prostředí
2. Rizika práce z domova
3. Rizika práce z domova – pokračování