A přitom možností, jak snížit náklady na IT, je spousta. Tento článek přináší naprosto konkrétní tipy, jak snížit náklady na IT. Následující seznam se nesnaží být vyčerpávající.

1. Outsourcing 

Pokud někdo dokáže danou službu např. vývoj SW nabídnout laciněji a ve stejné kvalitě, využijte toho.

2. Offshoring

Pokud můžete např. výpočetní středisko přesunout do levnější země, udělejte to.

3. Cloud computing

Zamyslete se nad tím, zda by pro vás nebyly služby, které nabízí cloud computing, v některých případech výhodnější.

4. Bodyshopping

Tam, kde nehrozí ztráta know-how a nejedná se o natolik specifickou činnost, aby se nedala rychle naučit, je možné uzavřít kontrakt se společností, která vám poskytne na určitou dobu své pracovníky, např. v době dovolených.

5. Revize smluv

Nahraďte drahé produkty a služby levnějšími a stejně kvalitními. To že před 3 lety uzavřená smlouva byla pro vás výhodná, to už dnes dávno nemusí platit. Zvažte, zda by v některých případech nebylo výhodnější mít uzavřenou smlouvu místo s několika, pouze s jedním dodavatelem.

6. Reengineering procesů

Analyzujte stávající procesy (AS-IS) a navrhněte nové řešení (TO-BE), dělejte věci efektivně. Cobit a ITIL vám v tom pomůže.

7. Automatizace

Souvisí s reingeneeringem procesů. Položte si otázku, zda nelze některé činnosti, které dělá lidská obsluha, automatizovat.

8. Reorganizace

Zamyslete se nad změnou organizační struktury a snížením počtu zaměstnanců. Podkladem pro rozhodování by měla být analýza procesů a výkonnosti zaměstnanců.

9. Školení

Ač představuje náklady, v delším časovém horizontu se vám vždy vrátí – proškolení zaměstnanci nadělají méně chyb. Do budoucna budete schopni s menším počtem zaměstnanců poskytnout stejně kvalitní služby.

10. Zákoník práce

Dodržujte ho, vytvořením optimálních podmínek pro práci a především dodržováním přestávek a pracovní doby se snižuje množství chyb.

11. Práce z domova a vzdálený přístup

Ušetříte náklady za pracovní místo, osvětlení a klimatizaci pracoviště, el. energii potřebnou k napájení počítače a v neposlední řadě i spotřebu vody.

12. Virtualizace

Konsolidujte servery, nasaďte virtualizační SW a snižte náklady na umístění, napájení, chlazení i náklady na správu těchto serverů, které rozhodně nejsou zanedbatelné.

13. Lite verze

V případě, že uvažujete o virtualizaci desktopů, nezapomínejte, že některé OS obsahují obrovské množství souborů, které nejsou pro vlastní běh vůbec potřeba a mohou být bez problémů a ovlivnění funkčnosti odstraněny. Spolu s velikostí image se tak výrazně sníží i požadavek na operační paměť a diskový prostor.

14. Úsporný režim

Zamyslete se nad snížením spotřeby celého počítače, především v době nečinnosti. Při několika 1000 počítačů již má velký význam zamyslet se nad vhodným nastavením úsporného režimu, vypínání PC, monitorů a disků.

15. Klimatizace

Chlazení v řadě tzv. inrow změňte za chlazení nad zařízením tzv. overhead. Počáteční investice je vysoká, ale velice brzy se vám vrátí.

16. Requirement engineering

Věnujte pozornost tomu, co váš zákazník vlastně chce –  neztrácejte čas vývojem něčeho, co zákazník vůbec nepotřebuje.

17. Metodika vývoje

Ne vždy jsou klasické metodiky vývoje SW nejvýhodnější, uvažujte i o agilních metodikách vývoje SW.

18. Testování SW

Důkladné testování SW v průběhu celého životního cyklu vytváří předpoklad, že dojde k včasnému odstranění chyb.

19. Tisk

Umístěte tiskárnu dál od zaměstnanců, snižte spotřebu papíru, toneru a inkoustu tím, že výchozí nastavení tiskárny změníte na černobílý a oboustranný tisk.

20. Licence

Monitorujte, jak a kým jsou jednotlivé aplikace využívány a jaký je jejich přínos pro vaši společnost. Zvažte, jaké aplikace opravdu potřebujete a zda není k dispozici jiný, levnější produkt a zda není možné více aplikací nahradit jednou.

21. Tenký klient

Pokud to jde, přejděte na tenkého klienta. Ušetříte náklady za aktualizaci, tu budete nyní muset provádět jen na serveru. Zákazník bude mít vždy aktuální a funkční verzi. Kromě SW tenkého klienta se zamyslete i nad tenkým HW klientem tj. stanici bez disku, aplikací a OS.

22. Velké disky

Tam kde to lze, používejte velké disky (jsou sice pomalejší), ale vzhledem k tomu, že spotřeba disků není výrazně závislá na jejich kapacitě, je výhodnější velký počet disků o malé kapacitě nahradit menším počtem disků o velké kapacitě.

23. SSD

Místo vysokootáčkových disků s malou kapacitou použijte Solid State Disk – obsahuje flash paměť a tudíž spotřebuje méně energie a ještě k tomu má přístupovou dobu o nějaký řád rychlejší než současné nejrychlejší pevné disky.

24. Přesun dat

Přesuňte nepoužívaná data s vysokorychlostních disků na pomalejší s nižší spotřebou. Zamyslete se nad tím, zda nenasadit nějaký SW na automatizovaný přesun (automated tiering) dat mezi disky podle toho, jak je k datům přistupováno.

25. Komprimace

Některá data lze velice úspěšně komprimovat a tím výrazně snížit požadavky na diskovou kapacitu.

26. Archivace

Data, ke kterým uživatelé tak často nepřistupují, je možné přesunout na levnější média.

27. Skartace

Spousta dat na vašich síťových discích je neaktuálních a dost často se také jedná o data, která na nich nemají vůbec co dělat, např. nelegální kopie filmů, hudebních skladeb, aplikací, ale i soukromých fotografií apod.

28. Deduplikace

V síti s velkým počtem uživatelů se dost často stává, že na discích je uložen jeden soubor několikrát, často i tolikrát, kolik je uživatelů. Při deduplikaci je uchovávána pouze jedna instance daného souboru a na ní vedou odkazy.

29. VoIP

Snižte náklady za telefonování, telefonujte přes internet.

Máte nějaký další nápad, jak snížit náklady na IT? Podělte se o něj s ostatními čtenáři v diskusi pod článkem nebo napište a my váš tip přidáme do seznamu.

No related posts.

Druhy virtualiazace

• Emulace – softwarově se emuluje hardwarová platforma, která není fyzicky dostupná. Vzhledem k tomu, že se musí kompletně emulovat hardwarová platforma, může dojít k viditelnému zpomalení systému, na kterém se emulátor spouští.
• Plná virtualizace – není potřeba provádět žádné modifikace operačního systému ani aplikací, které mají běžet ve virtuálním serveru. Hostovaný OS je důsledně oddělený od HW. Vzhledem k tomu, že je nutné emulovat řadu operací jako je přístup k paměti, většinu instrukcí CPU, přístup na disk, není možné dosáhnout plného výkonu.
• Paravirtualizace – vzhledem k tomu, že se simulace HW neprovádí, lze dosáhnout mnohem vyššího výkonu a s menší režií, je však nutné modifikovat jádro hostovaného OS.

Jak virtualizace funguje

Na fyzický server se nainstaluje nějaký virtualizační software, který je schopen přidělovat systémové prostředky jednotlivým virtuálním serverům podle potřeby a aktuálního zatížení. Základem virtualizačního SW je tzv. hypervizor, což je softwarová vrstva mezi hardwarem a virtualními servery, která se stará o přidělování prostředků jednotlivým virtuálním serverům. Důležité je, že virtuální server nikdy nepřistupuje k HW přímo, ale využívá služeb, které poskytuje hypervizor. Velikost hypervizoru se pohybuje v řádech několika málo KB až MB. Nabízí se tedy úvaha, že čím menší bude velikost hypervizoru, tím bude jednodušší a tedy i odolnější proti útokům.

Pokud se zamyslíte nad tím, jak virtuální server funguje, jistě sami přijdete na to, že asi nebude příliš dobrý nápad používat virtuální server pro takovou aplikaci, která provádí velký počet I/O operací. A to z toho důvodu, že ke sběrnici stejně jako k paměti nebo procesoru nemá váš virtuální server přímý přístup. Nezapomínejme na to, že všechny požadavky na přístup k HW musí jít vždy přes hypervizora, pokud se nejedná o virtualizaci na úrovni hardwaru nebo firmwaru, takže k určitému zpomalení, byť v mnoha případech nepodstatnému, zde přesto dochází.

Pro některé aplikace však toto zpomalení může být kritické. Nasazení do produkčního prostředí by proto měl předcházet důkladný performance test, jedině tak se lze vyhnout nepříjemnému překvapení. Po virtualizaci lze pozorovat pokles výkonu systému v řádech několika málo procent. Pozitivní ale je, že např. přenos dat mezi dvěma guesty na stejném hostu je výrazně rychlejší než mezi dvěma fyzickými systémy, protože nejste omezováni rychlostí přenosové soustavy.

Rizika virtualizace

Virtualizace bezesporu vede ke snížení nákladů, ale zároveň nějak musíme zvládat rizika, která jsme možná předtím, když každá aplikace běžela na svém vlastním fyzickém serveru, moc řešit nemuseli.

Zhoršení kvality poskytování služeb

ICT může podlehnout euforii a začít na stávajícím fyzickém serveru vytvářet další a další instance virtuálních serverů. Především proto, že vytvořit další virtuální server je mnohem jednodušší než zakoupit další fyzický server. Časem tak může dojít ke zprovoznění většího počtu virtuálních serverů než kolik jich je fyzický server schopen zvládnout a ICT nebude moci dostát svým závazkům. Na plánování nového virtuálního serveru by se proto měl podílet celý tým zahrnující správce systému, aplikace, databáze, sítě apod., tak jako jste to nejspíš dělali, když jste si pořizovali nový fyzický server.

Útok na fyzický server

Je třeba si uvědomit, že fyzický server, na kterém poběží několik virtuálních serverů, bude sice pořád čelit stejným hrozbám jako předtím, ale pravděpodobnost výskytu některých hrozeb bude spíše vyšší, než nižší. Především proto, že pro útočníka se stane tento server mnohem zajímavějším cílem. Když se mu totiž podaří tento server vyřadit z provozu, vyřadí tím z provozu i všechny virtuální servery, které na něm běží a způsobí tak mnohem větší škodu.

Útok na hypervizora

Hypervizor vytváří prostředí pro běh virtuálních strojů, izoluje je od sebe a zprostředkovává přístup k fyzickým zdrojům. Zranitelnost hypervizoru je velice nízká, stejně jako  pravděpodobnost hrozby útoku. Avšak v okamžiku, kdy se útočníkovi podaří kompromitovat hypervizora, získá přístup ke všem běžícím virtuálním serverům a tedy i aplikacím a datům v nich zpracovávaných. Toto riziko je potřeba monitorovat, protože to, že zatím nebyl dokumentován úspěšný útok na hypervozora neznamená, že k němu nemůže v budoucnu někdy dojít.

Spuštění nezabezpečeného systému

Rychlost a snadnost, s jakou lze klonováním vytvářet nové virtuální stroje může vést k tomu, že dojde ke spuštění systému, který nebude obsahovat aktuální antivirové prostředky, patche a nebude splňovat bezpečnostní standardy. Takový systém pak bude zranitelný a útočník těchto zranitelností může zneužít např. k tomu, aby získal práva administrátora na tomto serveru.

Obnova neaktuální verze

Rychlost a snadnost s jakou lze provést obnovu systému v případě havárie může vést k obnově nějaké starší verze. A starší verze mohla např. obsahovat jinou business logiku. Toho si zpočátku nemusí nikdo všimnout, ale najednou se začnou objevovat staré chyby, které již byly jednou odstraněny. V okamžiku, kdy si těchto chyb někdo všimne, může již být pozdě.

Nedostatečné oddělení serverů

Virtualizace umožňuje snadno vytvořit síťová propojení mezi jednotlivými virtuálními servery, které byly dříve od sebe odděleny firewallem nebo se mezi nimi nacházel nějaký IDS/IPS.

Vyšší chybovost

Snadnost a rychlost s jakou lze provádět změny a přidávat další virtuální servery přináší i vyšší možnost zanesení chyby např. od značně přetíženého nebo nezkušeného správce.

Špatně nastavená práva

Mohou být špatně nastavena oprávnění pro manipulaci s virtuálními systémy.

Závěr: Ochraně serveru, na kterém běží mnoho virtuálních serverů, bychom měli věnovat zvýšenou pozornost a implementovat vhodná opatření vedoucí ke snížení rizik. Pokud se rozhodnete virtualizovat, volte takové řešení, které vám umožní provozovat virtualizaci nad více fyzickými stroji, především proto, aby bylo možné zakoupením a integrací dalšího fyzického stroje celkový výkon podle potřeby zvyšovat. V opačném případě budete, co se zvyšování výkonu týká, značně omezeni možnostmi stávajícího fyzického serveru. Dále doporučuji začít nejprve s virtualizací testovacího a vývojového prostředí. Poté můžete pokračovat s méně důležitými aplikacemi a teprve až když získáte dostatek zkušeností, můžete přistoupit k virtualizaci aplikací pro vás kritických.

Poznámka: Správa virtuálních serverů je časově podstatně méně náročná než správa klasických fyzických serverů. Rovněž doba pořízení a nasazení nového serveru se může zkrátit z několika měsíců nebo dnů až na několik málo hodin nebo minut. Z těchto důvodů se dá očekávat i snížení počtu zaměstnanců ICT, kteří mají správu serverů na starost.

No related posts.