V tomto příspěvku jsou uvedeny bezpečnostní zásady, které by měl dodržovat každý zaměstnanec bez ohledu na to, v jaké organizaci pracuje.

Běžně se uvádí, že více než 80% bezpečnostních incidentů mají na svědomí vlastní zaměstnanci. Nikde se však ji nedočtete, že většina těchto incidentů nebyla spáchána úmyslně, nýbrž z nedbalosti či neznalosti. Na vině je především nízké bezpečnostní povědomí zaměstnanců těchto organizací. Nemyslíme si, že hlavní příčinou tohoto stavu je skutečnost, že by se organizace snažily na školení zaměstnanců ušetřit.

Přístup zaměstnanců na sociální sítě vede k poklesu produktivity, úniku citlivých informací a šíření škodlivého kódu.

Ano, může tomu tak opravdu být, ale také nemusí. Měli byste si uvědomit, že mnozí zaměstnanci používají sociální sítě ve svém soukromém životě již teď a budou je používat i nadále, bez ohledu na to, jestli jim přístup na ně povolíte nebo ne. Mohou se do nich totiž pohodlně přihlašovat ze svého smartphonu a to v podstatě kdykoliv a kdekoliv.

Cloud computing bezesporu vede k úspoře nákladů, ale je třeba se bavit i o rizicích, která vyplývají ze samé podstaty této služby.

A pokud máme hovořit o rizicích, která na nás v cloudu číhají, musíme provést analýzu rizik. A začít bychom měli jak jinak než identifikací a kvantifikací aktiv. V tomto případě budeme za aktiva považovat data, která klient (Cloud Subscriber, zkr. CS) poskytovateli cloudu (Cloud Provider, zkr. CP) svěřuje.

Certifikační autoritou může být kdokoliv, kdo přijímá žádosti o certifikát, ověřuje, vydává, obnovuje, zneplatňuje a zveřejňuje seznam zneplatněných certifikátů.

Ale ne každý musí takovéto certifikační autoritě (Certification Authority, zkr. CA) důvěřovat. Nejde jen o politiku dané certifikační autority, resp. jak důkladně prověřuje žadatele o certifikát, ale i jakým způsobem chrání svůj soukromý klíč.

Dnes vám přinášíme příspěvek od jednoho našeho čtenáře, který se s vámi chce podělit o své zkušenosti s internetovým bankovnictvím.

Dobrý den,

není důležité, jak se jmenuji, můžete mě klidně nazývat třeba Mr. Paranoia. Nemyslím si ale, že jsem paranoidní, jen možná oproti ostatním uživatelům trošku víc dbám na bezpečnost, neboť si uvědomuji možná rizika. Všechno to začalo před několika lety, kdy moje banka začala nabízet internetové bankovnictví.

V tomto příspěvku se dozvíte, co to znamená opatřit dokument nebo zprávu elektronickým podpisem.

Pokud má dojít k podepsání zprávy, obvykle se nepodepisuje celá zpráva, ale pouze její hash. To proto, že při podepisování se používají algoritmy, které jsou výpočetně mnohem náročnější než algoritmy, které používají hashovací funkce, se kterými jste měli možnost se seznámit v prvním díle našeho seriálu.

V okamžiku, kdy se objeví nějaká zranitelnost a je uvolněn odpovídající patch, stojíme před zásadní otázkou, zda ho nasadit nebo ho nejprve důkladně otestovat.

Pokud se rozhodnete patch neprodleně nasadit, tak tím sice snížíte riziko zneužití, ale na druhou stranu riskujete nestabilitu systému. Je jasné, že pokud budete s nasazením patche příliš dlouho otálet, tak se zase může stát, že danou zranitelnost buď někdo zneužije, nebo o tom alespoň napíše článek na svůj web.