Produkty, které se používají k filtrování webu, rozdělují weby na základě analýzy jejich obsahu do několika kategorií. Ač se počet a pojmenování kategorií u jednotlivých produktů liší, lze u většiny produktů identifikovat kategorie uvedené dále.

Zatímco u některých kategorií není pochyb o tom, proč by měly být zakázány, u jiných může být tento zákaz značně kontroverzní, protože kromě hrozeb vytvářejí i příležitosti.

• Sociální sítě – (Facebook, MySpace, LinkedIn apod.) k pracovním účelům si dovedu představit jejich využití např. u pracovníků útvaru HR a manažerů za účelem zjištění informací o zaměstnancích a uchazečích o práci. Sociální sítě však mají značný potenciál v oblasti získávání nových zákazníků a budování značky atd.
• Freemail – přístup na freemail všichni zaměstnanci nepotřebují, naprostá většina by měla pro komunikaci používat pouze firemní e-mail. V některých případech však použití firemního mailu není žádoucí, např. za účelem registrace v nejrůznějších diskusních fórech.
• Chat/Instant messaging – velké množství obzvláště mladých zaměstnanců dokáže strávit na chatu spoustu času nesmyslným tlacháním o ničem. Někdy to však bývá obchodní partner nebo zákazník, kdo chce tímto způsobem komunikovat.
• Diskuzní fóra – většina zaměstnanců je nepotřebuje. Ovšem pro mnohé z nich mohou být nepostradatelné, např. pro pracovníky IT, kteří zde mohou najít řešení nějakého problému nebo pro pracovníky marketingu.
• Internetové úložiště (online storage) – upload a download souborů je možné většině zaměstnanců zakázat. Pro bezpečnou výměnu dokumentů např. s obchodním partnerem jsou tady vhodnější řešení, např. Virtual Data Rooms. Nicméně pro některé aktivity může být internetové úložiště naprosto vyhovující.
• Webové aplikace – umožňují např. vytvoření a editaci dokumentu nebo spreadsheetu, ale co je podstatné, takový dokument je možné na daném webu také uložit.
• Blogy – mohou přes ně sice unikat důvěrné informace, ale na druhou stranu mohou zaměstnanci, kteří blogují, propagovat produkty a služby své společnosti.

Následující kategorie může naprostá většina společností zakázat a nemusí je to ani příliš trápit.

• Warez – neexistuje jediný rozumný důvod, proč servery nabízející nelegální software, hudbu a filmy nezakázat.
• Peer-to-peer sítě – přes tyto sítě se často sdílí filmy, hudba, software a často tak dochází k porušování zákona, to je dostatečný důvod, proč je zakázat.
• Pay to surf, placené surfování – není důvod, proč tuto aktivitu u svých zaměstnanců podporovat.
• Erotika a porno – pokud nepracujete ve společností, které v tomto oboru podniká, je možno přístup na tyto weby zakázat.
• Aukce
• Inzertní servery
• E-shopy
• Náboženství
• Alkohol
• Drogy
• Tabákové výrobky
• Zbraně
• Násilí, rasismus
• Sázení
• Hacking – servery s tímto obsahem mohou být cenným zdrojem informací pro pracovníky informační bezpečnosti a bezpečnostní administrátory.
• Proxy servery, anonymizéry – je možné je zakázat, v opačném případě mohou být zneužity k přístupu na zakázané servery.

Pak je tu ještě několik kategorií, u kterých přímo nehrozí, že by návštěvou serverů, které do dané kategorie patří, došlo k narušení bezpečnosti, porušení zákona nebo že by společnost byla vystavena riziku poškození dobrého jména. Spíš se očekává, že se po zakázání těchto serverů zvýší produktivita práce.

• Vyhledávače – vychází se z předpokladu, že když se zakážou, tak zaměstnanci nebudou moci vyhledávat a dostanou se tak jen na stránky, jejichž adresu znají nebo na které vedou z těchto známých stránek odkazy.
• Reklama – většinu zaměstnanců reklama obtěžuje, odvádí jejich pozornost od práce a pro svou práci ji nepotřebují. Snad kromě pracovníků, kteří mají marketing na starost.
• Streaming – TV, rádia, youtube – často zabírají značnou šířku přenosového pásma a odvádí pozornost od práce.
• Herní servery – pokud není např. hraní a recenzování her naplní práce vašich zaměstnanců, můžete je zakázat.
• Zpravodajství
• Finance
• Politika
• Ekonomika
• Počítače a internet
• Vzdělávání
• Zdraví
• Sport
• Kultura
• Jídlo
• Cestování
• Dopravní prostředky
• Rekreace
• Humor
• Charita
• Kariéra

Závěr: Dříve než se rozhodnete některou kategorii zakázat, přihlédněte k předmětu podnikání vaší společnosti, potřebám jednotlivých skupin uživatelů a firemní kultuře. Uvědomte si také, že pokud danou kategorii zakážete, může váš zaměstnanec na dané servery přistupovat z domova a vy se o tom nedozvíte.

Related posts:

1. Filtrování webu: zakazujeme internet
2. Proč nepoužívat freemail
3. Identifikace: Jaké zvolit uživatelské jméno?

Nižších nákladů, efektivního využívání zdrojů a v neposlední řadě i vyšší bezpečnosti však nelze dosáhnout bez důkladné analýzy a návrhu cílového řešení. Neméně důležitý je i způsob, jakým je rozhodnutí o zavedení filtrování webu, které má většinou dopad na všechny zaměstnance, sděleno samotným zaměstnancům.

Proč nasadit filtrování webu?

Jako nejčastější důvod, pro zavedení filtrování webu, se obvykle uvádí, že se zvýší produktivita práce, neboť se výrazně sníží čas strávený zaměstnanci na internetu aktivitami, které nesouvisí s jejich pracovní náplní. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci již nebudou moci navštěvovat stránky, na kterých se velice často nachází malware, mělo by dojít i ke snížení rizika zavlečení škodlivého kódu, úniku důvěrných informací a porušení zákona.

Proč nenasadit filtrování webu?

Je otázka, zda se zavedením filtrování webu skutečně zvýší produktivita práce. Dle společnosti Ernst & Young stráví běžný zaměstnanec na internetu soukromými aktivitami okolo 30 minut. Jiné průzkumy dokonce tvrdí, že se jedná až o 1/3 pracovní doby. Objevuje se i snaha vyčíslit finanční ztrátu, která zaměstnavateli tímto způsobem vzniká. Nejčastěji jako počet hodin strávených na internetu x hodinová sazba x počet zaměstnanců. Ovšem jsou zde i studie, které tvrdí, že krátkodobé surfování po internetu v pracovní době odbourává stress, zvyšuje efektivitu a podporuje kreativitu.

Nasazujeme filtrování webu

Pokud se společnost pro filtrování webu rozhodne, měla by tomuto jejímu rozhodnutí předcházet detailní analýza, při které by měl být vzat v úvahu především předmět podnikání dané společnosti a její business cíle. Je zřejmé, že v mnoha společnostech budou existovat různé skupiny uživatelů a s často se značně rozdílnými potřebami co se týká přístupu na internet a k jeho zdrojům. To znamená, že budou potřebovat v rámci plnění svých pracovních povinností navštěvovat různé webové stránky.

Filtrujeme odchozí a příchozí komunikaci

• Filtrování odchozí komunikace (outbound traffic) – de facto se jedná o ochranu před interními hrozbami, mezi něž patří např. únik dat. Cílem je získat kontrolu nad tím, kdo, co a kam může nahrát.
• Filtrování příchozí komunikace (inbound traffic) – de facto se jedná o ochranu před externími hrozbami, mezi něž patří např. stažení škodlivého kódu z internetu. Cílem je získat kontrolu nad tím, kdo, co a odkud může stahovat.

Filtrování webu podle URL (URL filtering)

V praxi velice často narazíme na problém, jak uspokojit rozdílné potřeby různých skupin uživatelů. Mezi nejjednodušší řešení patří filtrování webu na základě seznamu serverů. Jedná se o tzv. URL filtering, který může být založen na existenci tzv. blacklistů a whitelistů:

• blacklist – v tomto seznamu jsou uvedeny zakázané servery – tento přístup k filtrování webu můžeme označit jako liberální, neboť uživatel se dostane na všechny weby kromě webů uvedených na seznamu.
• whitelist – v tomto seznamu jsou uvedeny jen povolené servery – tento přístup k filtrování webu můžeme označit jako paranoidní přístup, neboť uživatel se dostane pouze na weby, které jsou uvedené na seznamu.

Filtrování webu založené na seznamu zakázaných/povolených webů má jednu zásadní nevýhodu a tou je nutnost ruční aktualizace těchto seznamů. Správa těchto seznamů je značně neefektivní, obzvlášť v okamžiku, když si uvědomíme, že denně se na internetu objevuje velké množství nových webů. Je zřejmé, že ručně udržovat takovýto seznam aktuální, je nereálné. Nabízí se tedy otázka, jak filtrování webu provádět jinak a lépe.

Filtrování webu podle obsahu (content filtering)

Řešením předchozího problému je filtrování webu založené nikoliv na URL, ale na hodnocení obsahu. V takovém případě nás počet nově vzniklých webů nemusí vůbec trápit, protože žádné seznamy aktualizovat nemusíme. Předmětem analýzy je totiž obsah daného webu a v okamžiku, kdy se na daném webu nachází nežádoucí obsah, je požadavek uživatele na přístup k tomuto webu zamítnut. Většina produktů, které tzv. content filtering nabízí, rozděluje weby na základě analýzy jejich obsahu do několika kategorií.

Co by měl umět produkt na filtrování webu

Na produkt na filtrování webu můžeme mít mnoho různých požadavků, nicméně kvalitní produkt by měl umožňovat:

• blokování webu – kompletně blokovat přístup k určitým webům ať už na základě URL nebo jejich obsahu je základní funkce těchto produktů;
• omezení obsahu – mělo by být možné blokovat např. zobrazení reklamy, obrázků a multimédií;
• správu politik – mělo by být možné určit, přístup na jaké weby nebo na jaký obsah a pro jaké uživatele nebo skupiny uživatelů bude zablokován nebo omezen, případně i kdy;
• hlášení – uživatel by měl být vhodnou formou upozorněn, např. přesměrováním na jinou stránku, z jakého důvodu byl přístup na web zamítnut;
• logování – kromě toho, že přístup na daný web byl zablokován, měl by produkt zapsat tuto skutečnost do logu;
• reportování – vzhledem k tomu, že je potřeba provádět optimalizaci nastavení a vyhodnocovat úspěšnost nasazení, měl by produkt generovat použitelné a srozumitelné reporty a to jak pro administrátory, tak i pro manažery.

Jak vytvářet pravidla na filtrování webu?

V zásadě můžeme rozlišit dvě skupiny uživatelů, ti co mají plný přístup do internetu a ti, jejichž přístup je nějakým způsobem omezen. Ve své podstatě je na tyto uživatele aplikováno pravidlo, které bere, resp. mělo by brát v úvahu:

• Kdo jsou daní uživatelé a co je náplní jejich pracovní činnosti – předpokládá se vytvoření odpovídajících skupin např. v Active Directory.
• S jakými daty potřebují pracovat – předpokládá se, že organizace má registr aktiv a je schopna vyspecifikovat typy dat a jejich klasifikační stupeň.
• Na jaké weby potřebují přistupovat – v podstatě se definují kategorie, na které daná skupina nebo uživatel smí nebo naopak nesmí přistupovat.
• Jakým způsobem k daným datům přistupují – data mohou být přenášena přes http nebo ftp protokol. Dále lze rozlišovat, zda se jedná o přenos přes e-mail, peer-to-peer síť, instant messaging apod.

Jak filtrování webu funguje?

Princip fungování většiny produktů, které filtrování webu provádí, je poměrně triviální. Nejprve se zkontroluje, zda je uživatelem požadované URL na seznamu. Pokud ne, ověřuje se, jaká obsahuje slova a nakonec se analyzuje i obsah samotného webu, přičemž některé pokročilé nástroje jsou schopny kromě textu analyzovat i obrázky. V případě textů se nevyhodnocuje jen četnost výskytu určitých slov, ale i slovní spojení. V případě obrázků se zase vyhodnocuje, zda se na něm nachází určitá barva např. „tělovka“ a kolik procent obrázku tvoří. Veškeré výše uvedené kontroly probíhají proti databázi, která se pravidelně aktualizuje. Pokud produkt uživatelem požadovanou stránku ve své databázi nenalezne, provede nejprve její analýzu co do četnosti výskytu určitých slov, slovních spojení, obrázků a následně ji zařadí do jedné či více kategorií. Při opakované návštěvě nebo pokusu o přistoupení k dané stránce se již stránka znovu neanalyzuje, ale použije se informace uložená v databázi. Bylo by značně neefektivní již jednou navštívenou stránku znovu analyzovat. Vidíme, že o nějaké umělé inteligenci nemůže být zatím řeč. Navíc analýza uživatelem požadované stránky musí proběhnout velice rychle.

Lze se na filtrování webu spolehnout?

Jednoduše nelze, vhodné je proto dále sledovat nejen velikost a počet přenášených souborů, ale i jejich celkový objem. Tímto způsobem lze např. odhalit zaměstnance, kteří se snaží z organizace ukrást data zkopírováním na server umístěný kdesi na internetu. Dále se musí vyřešit otázka tzv. false positive (overblocking), kdy byla stránka vyhodnocena, že obsahuje zakázaný obsah a přitom tomu tak nebylo a naopak tzv. false negative (underblocking), kdy byl přístup na stránku povolen, ač být povolen neměl. Riziko overblockingu je u content filteringu výrazně vyšší než u URL filteringu. Prostě proto, že analyzovat a správně vyhodnotit obsah webu je mnohem náročnější, než vyhodnocení krátkého URL.

A jaké máte zkušenosti s filtrováním webu vy?

Related posts:

1. Filtrování webu: Jaké weby zakázat a proč?
2. Vybíráme UTM a XTM zařízení