Tento příspěvek doplňuje informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi„ a přináší odpověď na otázku, jakým způsobem můžeme přistoupit v rámci analýzy rizik k hodnocení hrozeb.

V příspěvku nazvaném identifikace hrozeb jsme si hrozby rozdělili podle zdroje na interní a externí a dále podle úmyslu na náhodné a úmyslné. Kombinací jsme získali matici, která zachycovala 4 základní typy hrozeb.

Tento příspěvek doplňuje informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi“ a přináší další pohled na kvantifikaci datových aktiv.

V okamžiku, kdy v rámci analýzy rizik provádíme kvantifikaci aktiv, klademe si obvykle otázku, jaký by byl finanční a nefinanční dopad v případě, že by došlo k narušení důvěrnosti, integrity a dostupnosti těchto aktiv.

Tento příspěvek doplňuje informace uvedené v knize „Řízení informačních rizik v praxi„ a přináší odpověď na otázku jakým způsobem můžeme hrozby v rámci analýzy rizik identifikovat.

Hrozbu můžeme definovat jako náhodnou nebo úmyslně vyvolanou událost, která může mít negativní dopad na důvěrnost, integritu a dostupnost aktiv. Každý informační systém je vystaven působení mnoha různých hrozeb a pokud chceme těmto hrozbám čelit, musíme nejprve zjistit, které to jsou.

Společnost je v období krize velice zranitelná, její informační aktiva jsou více než kdy jindy ohrožena neboť výrazně roste riziko narušení důvěrnosti, integrity a dostupnosti dat ze strany vlastních zaměstnanců i konkurenčních firem.

Vzhledem k tomu, že v období krize obecně klesá poptávka po určitých produktech a službách, snaží se společnosti nabízet jen ty produkty a služby, o které je zájem a udržují jen takový stav zaměstnanců, aby byly schopni tuto poptávku uspokojit. Vyšší než nezbytně nutný počet zaměstnanců udržují jen kapitálově silné společnosti nebo ty, co jsou ochotni se dočasně spokojit s minimálním nebo žádným ziskem. Naprostá většina společnosti však nadbytečné zaměstnance propouští.