Nová média, názorové bubliny a profesionální žurnalistika

brainwashingProč klesá vliv klasických masmédií, jak pouhá skladba zpráv ovlivňuje veřejné mínění a jak se sami indoktrinujeme.

Klesá počet lidí sledující hlavní zpravodajské relace a klesá i jejich pozornost, kterou sledování těchto relací věnují. Přes den si totiž veškeré nové zprávy přečetli na internetu, takže večer, když část z nich přeci jen usedne k televizi, tak už je nemá moc co překvapit.

Jsme zahlceni obrovským množstvím informací z nejrůznějších zdrojů a máme možnost si zvolit, které zdroje budeme sledovat. Tím ale dochází k tomu, že informace, které k nám proudí, filtrujeme anebo už filtraci za nás dokonce provádí stroj od Google, Facebook anebo jiná síť, která nám servíruje informací na základě našeho předchozího pohybu po webu. Každý si tak sami svým chováním de facto vytváříme vlastní programovou skladbu.

A jestliže čteme jen to, co nás zajímá a v podání autorů, jejichž způsob vyjadřování a interpretace informací je nám blízký, tak dochází k tomu, že se ještě více uzavíráme do svých vlastních názorových bublin. Zatímco v tradičních médiích jsme nemohli pro nás nezajímavou zprávu nebo nesouhlasné stanovisko přeskočit, a museli jsme si chtě nechtě vyslechnout i názor, se kterým jsme nesouhlasili anebo zprávu, která nás vůbec nezajímala, tak teď to můžeme a také to děláme. K čemu to vede?

K tomu, že se nám jednoduše zužuje obzor, a stáváme se omezenějšími, neboť čteme a posloucháme jen to, co nás zajímá. A tím, že více posloucháme a čteme to, co se nám líbí, roste i naše přesvědčení, že tyto informace převažují, že stejný názor sdílejí i ostatní. Což je nebezpečná cesta k utvoření názoru, že je tento náš názor správný a většinový. To umocňuje i ta skutečnost, že kolem daného média se vytváří určitá, poměrně početná komunita lidí, která se vyznačuje stejnými názory, což je logické.

Komunita přirozeně nemá ráda lidi s jinými názory, a tak v okamžiku, kdy nějaký takový člověk do komunity zavítá, je vyloučen. Dochází tak k tomu, že diskusní fóra, která by mohla přinést určitou pluralitu, jsou dost často moderována a nežádoucí diskusní vlákna jsou skryta a nepohodlní diskutéři rovnou zabanováni. Jinými slovy dochází k cenzuře, a schází nám názorová pluralita. Pozor, trolení není diskuse.

Můžete namítnout, že dříve také vznikaly skupiny podobně smýšlejících lidí. Ano, ale ty byly poměrně malé, protože byly vázány jen na určité místo, zpravidla bydliště nebo pracoviště, takže síla těchto skupin byla vzhledem k počtu jejich členů a možnosti ovlivňovat mínění lidí stojících mimo tuto skupinu minimální.

Dnes stačí založit web, publikovat na něm články a vybudovat tak poměrně rychle komunitu podobně smýšlejících lidí. Dochází k velice rychlému sdílení informací, stačí jen přeposlat odkaz přes twitter, e-mail nebo ho sdílet na nějaké sociální síti a obsah a myšlenka se rychle šíří.

Tyto komunity pak mohou čítat desítky až stovky tisíc lidí, neboť vzdálenost mezi nimi nehraje díky internetu prakticky žádnou roli. Médium, kolem kterého se tato komunita vytváří a zdržuje, se tak stává doslova masovým sdělovacím prostředkem. A stát se s minimálními náklady masivním médiem, je něco, co dříve nebylo dost dobře možné. Tato skutečnost následně láká další podobně smýšlející autory, kteří v oslovení masy lidí vidí možnost, jak se zviditelnit nebo jen uspokojit svoji nutkavou potřebu něco sdělit. A čím je dané téma kontroverznější, tím větší budí pozornost.

Tito externí redaktoři jsou pak ochotni ve svém volném čase, a mnohdy i zdarma přispívat nejrůznějšími příspěvky na daná témata a tím názor dané komunity dále podporovat a posilovat. Dokonce jim ani nikdo nemusí říkat, o čem a jak mají psát. (Není potřeba vytvářet nějaké sofistikované konspirativní teorie o tom, jak funguje proruská nebo proamerická propaganda. Mnohdy jen výše uvedeným způsobem.)

Takový web se časem může stát i výdělečný, např. díky zobrazování placených článků a reklamy, což umožňuje jeho další rozvoj. Dochází tak k tomu, že tyto weby přímo konkurují nejrůznějším vydavatelstvím, které mají výrazně vyšší náklady, neboť jejich obsah tvoří zaměstnanci v pracovním poměru, kteří nepracují zadarmo.

Zavedeným médiím se tento stav, ve kterém se česká, ale i světová mediální scéna nachází, samozřejmě nelíbí, protože jim klesají zisky z reklamy a také zájem o jejich placený obsah je minimální. Běžný návštěvník si dané informace raději najde jinde, než aby za ně platil. Dobře si pamatují dobu, kdy byly v podstatě v postavení monopolu nebo vytvářely jakousi oligopolní strukturu a existovaly i silné bariéry vstupu do tohoto odvětví.

Tato vydavatelství a jejich redaktoři pak argumentují tím, že oproti bloggerům a nadšencům dělají profesionální žurnalistiku a dodržují i nějakou etiku. Je to ale pravda? Můžeme v jejich případě hovořit o skutečně vyváženém zpravodajství a záruce pokud jde o objektivitu informací, které nám sdělují?

Obávám se, že nikoliv, protože blogger a stejně tak i profesionální novinář může být někým placen, aby psal v jeho prospěch, a pak už jen zaleží na tom, kdo je snáze ovlivnitelný. K takovému ovlivňování může docházet i nepřímo, např. šéfredaktor novin má nějaký názor a představu a redaktorovi článek nevydá.

A jako důvod mu sdělí, že dané téma dostal zpracované od jiného redaktora, a to se mu prostě líbilo víc, nebo redaktorovi zadá jiné téma, které mu jako více sedne, takže redaktorovi ani nemusí dojít, že mu bylo přiděleno např. pro jeho jiný politický názor. Anebo si prostě šéfredaktor vybírá jako své podřízené lidi s podobnými názory, což není nic zvláštního. A jsme opět u těch názorových bublin.

Profesionální zpravodajství ještě neznamená vyvážené a objektivní. Zárukou není ani zpravodajství od člověka, který u toho tzv. byl, a který měl přístup k primárnímu zdroji informací. I on mohl být indoktrinován anebo jeho zdroj.

Co tedy zvýše uvedeného vyplývá? Nespoléhat jen na jeden zdroj informací, porovnávat informace z více zdrojů, přemýšlet o tom, co, kdo píše a proč to píše, komu tím pomůže, a co tím získá.


Pokud vás tento příspěvek zaujal, sdílejte ho!
Share on FacebookShare on LinkedInTweet about this on TwitterShare on Google+Email this to someonePrint this page


K článku “Nová média, názorové bubliny a profesionální žurnalistika” se zde nenachází žádný komentář - buďte první.

Diskuse na tomto webu je moderována. Pod článkem budou zobrazovány jen takové komentáře, které nebudou sloužit k propagaci konkrétní firmy, produktu nebo služby. V případě, že chcete, aby z těchto stránek vedl odkaz na váš web, kontaktujte nás, známe efektivnější způsoby propagace.

Přihlášeným uživatelům se tento formulář nezobrazuje - zaregistrujte se.

Jméno:(požadováno)
E-mail:(požadováno - nebude zobrazen)
Web:

Text vaší reakce: