Je SIEM něco, čím bychom se měli vážně zabývat nebo je to jen další buzzword?

V počátcích informatiky nepředstavoval auditing a monitoring informačního systému téměř žádný problém, neboť každá organizace měla zpravidla jen jeden informační systém, ke kterému se uživatelé připojovali prostřednictvím terminálů a vytvářel se tak pouze jeden log. Správce takového systému pak nastavil, které události se mají do logu zaznamenávat, a log pak pravidelně vyhodnocoval.

Velmi často se na internetu stává, že se někdo snaží získat vaše citlivá data. O to větší překvapení pak nastává, když naopak citlivá data získáte vy, a ještě k tomu ta vaše. O tom, že tato data byla použita jako prostředek v rámci konkurenčního boje, nemusíte mít vůbec tušení, stejně tak jako Karel v tomto příběhu.

Ač je žádoucí informace chránit během celého jejich životního cyklu, tak na jejich bezpečnou likvidaci mnohé firmy stále zapomínají.

Nejen domácnosti ale i firmy problematiku likvidace dat velice často podceňují. Velmi se pak podivují, když se stanou obětí nějakého útoku. Šetřením se navíc ukáže, že právě v PC nebo notebooku, který byl dán do bazaru nebo věnován jakési organizaci v rámci charitativní akce v době, kdy firma nahrazovala zastaralou výpočetní techniku novou, se nacházela citlivá data. Pokud nemáte proces likvidace dat spolehlivě ošetřen, tak vás ani sebelepší DLP řešení neochrání.

V tomto příspěvku se dozvíte, co jsou to hashovací funkce, k čemu se používají a jak fungují.

Hashovací funkce je jednosměrná/jednocestná/irreversibilní funkce, které můžeme jako parametr předat libovolně dlouhou zprávu a na jejím výstupu pak obdržíme tzv. hash nebo-li otisk o délce x-bitů. Důvod, proč se o této funkci hovoří jako o jednocestné, je ten, že z výstupu této funkce nejsme schopni zpětně vygenerovat vstup, který byl jejím parametrem. Jinými slovy, z hashe nelze odvodit původní zprávu.

Cílem produktů nazvaných DLP není nic jiného, než zabránit úniku citlivých informací, ke kterému může dojít ze strany uživatele systému a to úmyslně nebo neúmyslně.

Oba tyto případy jsme si již popsali. Na trhu je několik firem, které DLP řešení nabízejí. V principu se ale nejedná o nic převratného. Snaha zabránit uživatelům, kteří přijdou do styku s citlivými informacemi v jejich zneužití, je stará jako lidstvo samo a v historii se tento požadavek řešil různě.

V tomto příspěvku se dozvíte, proč uživatelé tak rádi volí slabá hesla jako je 123456.

Tento příspěvek vznikl na základě hysterie, která se rozpoutala kolem úniku hesel ze serveru RockYou.com. V tomto příspěvku však nechci řešit, jak je možné, že se útočník k heslům dostal, zda byla či nebyla v DB uložena v otevřeném tvaru, kdo za to nese odpovědnost apod. Ne, chtěl bych se spíš věnovat tomu, jak byl tento incident mnohými bezpečnostními experty vyhodnocen a k jakým dospěli překvapujícím závěrům.

V minulém příspěvku o DLP jsme se zamýšleli nad tím, jak zabránit krádeži dat zaměstnancem, který má k datům legitimní přístup.

Dnes budeme hledat způsob, jak zabránit úniku dat z nedbalosti. K úniku informací může dojít i z nedbalosti zaměstnance, který únik informací způsobí svým nezodpovědným chováním. Pro úplnost ještě dodejme, že nedbalost může být vědomá i nevědomá.